Tak jsem dneska celej den přemýšlel PROČ…Možná že tohle by měl být první příspěvek. Ale znáte to, při prvním příspěvku tak nějak člověk neví, co z toho bude. Co z toho vzejde.

Teď už mám docela dost příspěvků, a dokonce jeden, co jsem raději z blogu odstranil. Někdy holt opravdu píšu deník. Na férovku. A jindy? Jindy jsou moje příspěvky o hovně a tak lehce nahovno. Až se divím, že jsem stále čtený. Asi kvůli těm férovkovejm příspěvkům. A nebo prostě lidi čekaj na pokračování mýho Shadowrunovýho dobrodružství a z nudy čtou i ty ostatní příspěvky. Holt, tak nějak jsem ale pořád neodpověďel PROČ.

Tak teď už to vím – já se vyžívám v metainformacích – informace o informaci. Teď už svět není o tom, že kurz akcií na té a té burze ukazuje tolik a tolik. Dneska se dozvíte metainformaci – akcie klesají. Akcie stoupají.

Už neplatí, že nejlépe se prodávají správné informace. Nejlépe se prodávají správné metainformace, jinými slovy vědět, co víme. A já prostě informace o informacích miluju. Třeba tohle je taková metainformace o metainformaci.

Hmm, ten studenej vzduch venku mi asi zchladil mozek na stádium supravodivosti. Sepsal jsem něco, co stěží sám chápu.

Ale hlavní je, že jsem něco zase napsal.

Jsem spisovatel-amatér. Hlavou se mi honí námět na Knihu, ale jsem línej to sepsat. A vůbec, tak poslední rok jsem skoro nic nenapsal. A strašně mi to chybělo. Napsat nějakej příběh. Jenže já nevěděl, o kom bych měl psát a co ten hrdina by měl dělat.

Po chvíli sebereflexe jsem zjistil, že moje povídky jsou vlastně o mě. Já jsem hrdina. Takže jsem se rozhodl psát sám o sobě.

Původně jsem myslel, že formát, o jaký se budu pokoušet, bude fejeton. Vtipnou formou vyprávět sám o sobě. Ale to se mi posední dobou nějak nedaří. Ale já se zlepším. Začnu žít akčně.

Třeba se mi dneska v práci přihodí něco strašně vtipnýho.

Protože vypráívět o tom, že jsem dneska měl nudnou přednášku z mikroekonomie a pak jsem byl na obědě a pak sem šel vyvolat film … to není vtipný.

Tekoucí řeka nesmyslů, oslí můstky od události k události. Tok mých myšlene, kterými může pan Čtenář proplouvat … to je taky ten důvod, proč to tady píšu. Sám jsem zvědavej, co mě během psaní nudný věty napadne.

Třeba růžovoučcí králíčci.

Něco děsně romantickýho

Nebo strašně vtipného…

… Ale každopádně, každopádně konec je dopředu znám.

A to se mi hodně líbí.

Ten konec znáte i vy.

Ten konec je …

Stay tuned. More has to come.