ŠtítekHlubokomyslné plky

že by něco jako vysvětlení?Tento svět není fér. Řekněme si to na rovinu. Třeba ženský. vůbec to není fér. Mám takový neodbytný pocit, že po nás, mužích, neustále požadují, abychom jim svoji lásku nějak dokazovali. Nejlépe činy. A čím více je ten čin ztřeštěný, tím lépe.

Vemte si několik příkladů:

Řekli byste si: Té budou stačit kytky. Omyl, vážení. Ona si mezitím leží v zámku obklopeném růžemi a vy se k ní jak ten kretén musíte prosekávat. Jenom proto, abyste dostali jednu blbou pusu.

Nebo: Koupím jí nový boty. Kdepak, vážení! Nejenže na svých stávajících botech lpí. Dokonce, když jednu botu z páru ztratí na nějakém tom plese, tak vy jste nuceni s tou botou chodit od domu k domu a zkoušet u různých slečen, abyste jí prokázali, jak je svojí titěrnou nohou jedinečná. A co z toho? Jedna hádanka a písnička od Káji Gotta.

A nebo si snad myslíte, že to vyřešíte nákupem nového domácího mazlíčka? Ale to jste úplně na omylu! Nejprve jí musíte zbavit se toho stávajícího mazlíčka. Nejlépe tím způsobem, že mu useknete hlavu. A aby toho nebylo málo, nejlépe bude, když u toho budete přiblble říkat: Ba-ja-ja!

každé z nich...Tak jsem dnes mluvil po telefonu zase po dlouhé době s jednou osůbkou a plkali jsme víceméně o ničem a taky o zadělávání si na problémy ;) A já jsem neodolal a pochlubil jsem se svojí bytovou peripetií.

Tak vidíš, splnilo se ti to ozvalo se ze sluchátka.

A já začal přemýšlet. Zkuste přemýšlet se mnou:

Když jsem začínal s internetem, byl jsem převážně na stránkách Xchat.cz – to bylo ještě na střední škole, kde jsem poprvé objevil kouzlo internetu. Jediné, co jsem chtěl, bylo jmenovat se, jako postava z DragonLance. Podařilo se. Mé první přání se vyplnilo. Stal jsem se Tasselhofem.

I když jsem spíš chtěl být Sturm nebo Tanis, ale to je jedno :)

S nickem na xchatu (už ho btw strašně dlouho nevlastním) se mi založila i emailová schránka. A já si přál, kdyby to tak šlo a chodilo mi alespoň padesát mailů denně.

I stalo se. Sice ne hned, ale stalo se. Za pár let mne přijal T-Mobile pod svá křídla a množství mailů, které musím přečíst stoupalo. Aktuální rekord mám 600 mailů za den. Ano, měl bych dávat větší pozor na to, co si přeju.

Pozdě večer.Hm, zítra tomu budou přesně dva měsíce. Zítra těsně před půlnocí. A já jsem dneska konečně dostal odvahu pustit svůj oficiálně zaměstnanecký telefon a začít mazat.

Hned potom, co se to přihodilo jsem tak nějak neměl sílu jít do doručených zpráv a vidět tam její jméno. Prostě jsem nechtěl vidět, chtěl jsem co nejrychleji zapomenout. Vyřešil jsem to půjčením si testovacího mobilního telefonu, oficiálně jsem si ho půjčil tak na týden.

Už na něm funguju dva měsíce.

Včerejší druhé shlédnutí Simpsonů mi dalo sílu vrtátit SIMku do svého mobilu a podívat se do doručených. A začít mazat.

Není to tak trochu trapné, zkoušet smazat někoho, kdo byl součástí vašeho života dva roky?

Jenomže já vůl jsem ty SMS nejdřív začal číst. A až potom jsem je mazal. A najednou zjišťuju, že brečím. Je mi smutno a kdesi v hlavě mi začal znít takovej ten divnej hlásek. Co když to bylo kvůli tvým divným pochodům v hlavě? Co když realita byla úplně jiná? Co když...

Alespoň mám zajímavěj ten reálnej život...Hm, tak asi na třetí pokus snažím se napsat, co mě vedlo ke změně podtitulku. Vždycky, když jsem měnil název a nebo podtitulek, tak jsem vždycky napsal strašně dlouhej a pokud možno extrémně nudnej příspěvek o tom, proč jsem si sakra vybral novej podtitulek.

A dneska sem se rozhodl změnit si podtitulek. A tohle jako má být ten tamten příspěvek o tom, co všem jasně a zřetelně vysvětlí, proč jsem to tamto udělal tak a tak a ne onak. (Ano, tímto si zakazuji nadměrné používání slov jako "to" "tamto" "ono" a tak podobně).

V prvním pokusu sem chtěl oznámit, že vlastně teď poslední dobou žiju venku (chápej: offline v reálném světě) a že se mám fajn, mám vás rád a tak podobně. Jenomže jsem si uvědomil, že příspěvek na naprosto stejné téma jsem již napsal. A co víc, oním příspěvkem jsem vlastně zakončil celý tento blog! Přeci se nebudu opakovat! Zvláště, když konec tohoto blogu je jasně dán a já se teď plácám někde uprostřed.

Tak to mi neprošlo.

nesnáším prostředkyUž tomu asi tak bude. Nějako mne napadlo se zamyslet (opět) nad tím, proč nebloguju. Chtěl jsem si postěžovat, že o mém blogu vědí moji kolegové (no, možná nevědí, ale ta pravděpodobnost toho, že to nevědí, je hodně nízká).

Jenomže kolegové mne budou považovat za kreténa asi tak jako tak, takže tohle mě asi nebrzdí. Chtěl jsem si postesknout na to téma, že mám strááášně málo času. Ale pak jsem si uvědomil, že času mám spousty, jenom s ním neumím hospodařit. To je celý.

Jo, málem bych zapomněl stesk na téma nedostatek námětů. Vždyť teď každý den chodím do práce a psát vtipné příhody z procesu pracovního mi připadne tak trochu o ústa. Někdo by mě mohl zažalovat a bylo by.

Zažalovat? Myslím si že to asi ne, ale nabonzovat minimálně. Jelikož mám v práci minimálně jednoho kolegu, co mě nenávidí (spíš bych si mohl napsat, že doufám v alespoň jednoho spolupracovníka, co mě může vystát :) tak si myslím, že by žalobníček velmi rád využil své příležitosti a pěkně za tepla mě naprášil.

Teda medvídek.Viděli jste film? Tak nejdřív vám všem musím předvést, že jsem Nema našel! Já sám! Předem se musím omluvit za špatnou kvalitu. Nevzal jsem si s sebou pod vodu nic lepšího, než svůj mobilní telefon:

Ale objevilo se cosi zvláštního. Cosi temného (a plného slizkých kvádříků). Zjišťuji totiž, že já nejsem asi jenom já. To, že jsem Tasselhof, jsem už kdesi v hluboké minulosti tohoto blogu představil.

(Minulost je to tak hluboká a temná, že raději nebudu připomínat časy, kdy zvonky na kolech byly ještě zvonky na kolech a semafory ukazovaly různobarevné panáčky beze strachu ze žaloby z rasismu)

Začalo to nevinně. Dago si na úplně jiném blogu povšimnul něčeho, čeho jsem si zatím nepovšimnul. Medvídků. Jak jinak, v mobilním provedení.

To, že jsem největším mobilním operátorem (ano, tloustnu) v Česku snad ví každý. Takže mobilní řešení je pro mne tou nejsnažší cestou.

A pak sám, samozřejmě na tom samém jiném blogu a ústy někoho absolutně jiného přiznává, že je někým jiným, než se doposud zdálo být.

tim vic technika!Konecne jsem zmenil DNS zaznamy a tim padem jsou Tasslovice umisteny nekde uplne jinde, nez byly doposud. Dost me prekvapilo, ze tenhle server neumi PHP a tim padem jsem vsechno musel prejmenovat na HTM.

A uz je to tady. Kdyz mluvite o technice a chcete vypadat jako technik, tak musite pouzivat zkratky.

Napriklad, kdyz reknu, ze mam doma AMD CPU 2000+ 512 MB RAM GFX ATI 128 MB CRT VGA 17" HDD 200 GB tak jsem technikovi rekl docela dost. Netechnik se me akorat zepta, jestli jsem musel platit CLO ci jestli je tam odpocitatelne DPH.

Nutno je ovsem podotknouti, ze tento prispevek opet pisu do sveho PDA.

Jenomze: Jak tohle bude pokracovat dal? Podivejme se napriklad na odvetvi potravinarstvi. Jako u pocitacu napadlo nejakeho pana (ci pani, mame preci jenom tu emancipaci) zkracovat nazvy beznych doplnku.

Jelikoz to nevim presne, tak to udelame takto: Ta pani (ten pan) si rekl/a ze by bylo fajn oznacovat treba kyselinu citronovou, bezny to konzervacni prostredek, jako "H512".

již zítra...Sice chci psát o zítřku, ale tak nějak, abych to dobře pochopil, potřebuji si napsat i o tom, co se dělo o víkendu. A víkend musí začít v sobotu večer. To přijel můj kámoš z vysoký školy, co už mě uháněl asi měsíc, že by si se mnou zašel do hospody. Moc se mi nechtělo, ale už mě nenapadla žádná výmluva, tak jsem s ním šel do hospody.

On byl druhej, co uslyšel o mých problémech s prací. (Katchabo, jestli tohle čteš, tak ti to pak rád vysvětlím osobně). Na tohle téma jsme zapředli řeč až po čtvrtém pivě, kdy on už jel domů a já tak nějak měl ještě dost velkou chuť chlastat. Nuže, on mi řekl, že jestli mám o tu práci ještě zájem, ať že se na chlast vyseru, jdu spát a zítra (v neděli) ať se okamžitě nahlásím do pracovního poměru.

Já neposlechl a šel chlastat.

Chudák Skřítě, to slyšelo osobně, jak jsem dopadl. Byl jsem rád, že jsem vyrovnával (ale jen tak tak) rotaci zemskou a nepodal se gravitaci. Říká se, že pravda je ve víně. Ale skrývá se až na dně, mrška. A já jsem víno nepil. Pil jsem toho fakt hodně a fakt moc různých alkoholů, takže pravdu jsem neobjevil. Objevil jsem jenom a pouze otázky.

Jen si to představte...Představte si nějakou fakt dobrou knihu, co jste v poslední době četli. Nejlépe nějaký dobrý román. Jak ten román vypadá? S

největšáí pravděpodobností má hrdinu. Ten hrdina musí podstoupit ... obecně řečeno, několik obtíží, než dojde k eskalaci

celého příběhu a jeho konci. Takt by se snad velmi zhruba dal popsat každý román. Aneb: Každý příběh musí mít svůj začátek,

prostředek a konec. Jediné, s čím si můžete hrát, je pořadí těchto tří prvků.

Představujme si na chvilku dál. Zkusme si představit autora té knihy. Možná, že ho znáte z obrázků. Možná, že od něj máte v

té knížce podpis. Co si myslíte, jak on postupoval při psaní té knihy? Byl nejdřív hrdina a nebo příběh? Pozměnil snad ten

autor příběh, co se stal a upravil si ho pro svoje potřeby? Co vlastně potřeboval vědět k tomu, aby mohla kniha vzniknout?

Samozřejmě, důležitý je nápad. Bez něj není nic. Ale pak jsou důležité i postavy, talent a spisovatelský um. Četl někdy někdo

a trošku si psát o tom, proč píšuNebo spíš teď moc nepíšu. To je asi to první, o čem se mi tak nějak chce napsat, proč nepíšu. Ale asi trošku začnu někudy jinudy. U Happy se mi líbil jeden článek, že jedněm blogům věří ale úplně všechno, co na nich autor napíše... a u jiných nevěří ani čárkám a spojkám.

Tak mě nějak napadlo, do jaké kategorie u Happy asi patřím já. A navíc jsem si přečetl teď její článek, který popisuje její pátrání. Nejprve se odhalovala (škoda, že jenom duši :-) a pak zase zakrývala.

Já jsem asi ve fázi zakrývání. Teď mám extrémně pesimistickej týden. Krom toho, že jsem si stihnul uhnat zánět levý spojivky a angínu zároveň (dvojité dávky antibiotik spojené s docela zajímavejma horečkama...) tak se mi samozřejmě přihodily i další dost hnusný záležitosti.

A mě se o nich prostě nechce psát a tak radši nepíšu teď vůbec. Prostě tak nějak není o čem. Nebo je o čem, ale když se mi o tom nechce psát, tak asi fakt není o čem.