Původně jsem tohle chtěl napsat jako komentář pod stejnojmenný článek na Stezky polárního vlka:
Kdesi jsem slyšel, že problém s obezitou je zapříčiněn především tím, že nám naši rodičové říkali, ať to jídlo dojíme. A nebo alespoň to maso. Nelze se své babičcee divit, ani mému dědečkovi. Obzvláště jemu, protože ten byl narozen roku 1900 a tak měl zkušenost se dvěma světovými válkami.
Dodnes si pamatuju, jak v šesti letech sedím ve školní jídelně a říkám soudružce učitelce, že už nechci. A jelikož soudružka byla poctivá socialistická svině, tak mě donutila začít žvejkat to poctivý socialistický maso. To se vyznačovalo především tím, že bylo naprosto neukousatelné.
Normálně jsem se rozbrečel.
Mám neskutečně rád jídlo. A poslední dobou se čím dál tím víc odvažuju si sám sobě něco uvařit.
Cíleně praktikuju to, že když se cítím syt, tak nechávám na talíři zbytek.
I kdyby to mělo být jedno jediné sousto.
Dojídáte?