Jestli existuje pochoutka, co mi doopravdy chutná, tak je to vlašský salát. Mám ho rád už odmalička, když jsme s maminkou chodili do mléčného baru na deset deka s rohlíkem.
Jenže tehdá to ještě byl poctivej socialistickej vlašák.
A nebo mi prostě a jednoduše chutnal víc, protože jsem vůbec neřešil, co v něm doopravdy je.
Že vlašák je sbírka hnusů, mi došlo v momentě, kdy jsem si koupil vlašák předzabalený. A přečetl jsem si složení. Tolik emulgátorů, stabilizátorů a éček na jednom místě… až jsem se bál, že mi ten salát v ruce co nevidět vybouchne.
Ale i tak ho čas od času jím, protože mi prostě chutná. Ale jak ho jíst, a necpat do sebe hnusy?
Připojuji se tímto k cuketkovu zvolání: Já chci normální vlašák!
Když začnete vyrábět normální vlašák, bez výrobního salátu a éček, tak já si ho k vám budu chodit kupovat. Tak jednou týdně.
Co vy na to? Kdo se toho chytí?