Zatímco já mám taková ta klasická novoroční předsevzetí, jako zhubnout (zase), víc psát (zase) a víc si to tenhle rok užít (něco nového, juch 😉 ), tak jsem z těch internetů zjistil, že mnozí z vás by chtěli víc číst.

Jsem pokročilý čtenář a v roce 2015 jsem přečetl už dvě knížky. A třetí mám teď rozečtenou. Ačkoliv velmi podobně to shrnul i René Nekuda, tak jsem se rozhodl prozradit několik mých osobních zákonů ke zdárnému čtení:

1. Není to závod

Předsevzali jste si, že v roce 2015 přečtete 52 knížek? Nebo dokonce víc? Tak pravidlo jedna zní: Zklidni hormon, kámo. Jestli jste v minulém roce moc nečetli, tak je vaše předsevzetí stejně mylné jako předsevzetí nesportovce uběhnout maraton.

Zklidněte to. Stejně vyšlo už tolik knížek, že je nelze v životě jednoho člověka přečíst. Knížky vám budou utíkat vždycky! Děláte to především proto, že chcete. Nikoliv proto, abyste se mohli chlubit sousedům.

2. Čtěte to, co vás baví

My pokročilí přečteme prakticky cokoliv. A jestli máte smůlu, tak takový knižní sysel je i ve vašem okolí. A určitě vám doporučil Murakamiho a nebo Dostojevského. Neříkám, že to nejsou špatní autoři.

Ale jestli se vám nechce je číst, tak je nečtěte. Pokud vás láká 50 odstínů šedi (o které my syslové celkem oprávněně říkáme, že je blbá) tak si ji přečtěte! Jestli vám vadí, že vás někde někdo uvidí s nevhodnou knihou, tak si ji zabalte do novin. A když se vás někdo zeptá, co to je, tak řekněte, že Dostojevskýho. A je to.

3. Zahoďte to

Ok, dostali jste ode mě povolení si přečíst 50 odstínů šedi. A někde za padesátou stránkou zjistíte, že je to děsně blbý. Co teď? Zahoďte to. Nejsme na hodinách češtiny. Nikdo po vás nebude chtít čtenářský deník. Když vás knížka nebaví, tak ji nečtěte. Už tak čtete víc, než doposud.

4. Čtěte málo

My knižní syslové máme knížku neustále při ruce. Hlavně proto, abychom ji mohli číst kdykoliv, když nemáme na práci nic užitečnějšího. Jedu dopravním prostředkem? Ideální prostor na to si číst. Že za ty dvě zastávky stihnu jen jednu stránku? Nevadí!

I mírně pokročilý čtenář se umí do knihy ponořit a prolenošit s ní celý víkend. Mnozí z nás ale nemáme takové štěstí, abychom to udělali častěji. Ale pět minut na jednu stránku si najdete skoro pořád. Zní to blbě, ale je pravdou, že když čtete málo, tak toho přečtete hodně.

5. Nebojte se zeptat

V éře sociálních sítí je tohle jednoduché pravidlo. Zkusili jste něco od Dostojevského a bylo to moc dlouhý. 50 odstínů šedi bylo moc divný. Co teď? Zeptejte se! Pokud nevíte koho, tak si myslím, že třeba Martinusáci vám rádi poradí. Jejich newsletter a jejich blog jsou mi inspirací k tomu, co číst dál.

6. Těšte se na další

Přišli jste na to, co číst? Bezva! Tak až budete někde v půlce té knížky a budete si ji užívat plnými doušky, tak si najděte knížku, kterou budete číst potom. Já vím, že to zní, jako nevěra k vaší současné knížce, ale zároveň máte motivaci tu původní doopravdy přečíst.