Blíží se Samhain a já budu opět recenzovat pohanský časopis. A už teď se mi do toho nechce…

S tradicí recenzování jsem začal v roce 2009. A rovnou pěkně z ostra. A pak mě v roce 2010 napadl ten strašně debilní nápad, že se k pohanským časopisům budu vracet pravidelně. Naštestí, naštěstí jsem měl alespoň trochu soudnosti a rozhodl se, že takto budu recenzovat pohanský časopis pouze jednou do roka.

Častěji bych totiž pohanská periodika číst nezvládal. Proč, ptáte se?

Není to otázka peněz. Jediné pohanské periodikum je placené, ale já mám peněz dost. Je to otázka vkusu.

Tento článek píšu s předstihem, předtím, než vyjde aktuální samhainové číslo. Ale už teď dokážu zavěštit, co v něm bude:

1. Obálka. Většinou to nejlepší, co vás v pohanském časopise potká. Má ji totiž odnepaměti na starosti Mab, co to prostě umí, takže tady se vaše oko opravdu pokochá.

2. Úvodník: Temná strana roku, spadané listí, mlha, předkové a blá blá blá. Pokud se v úvodníku objeví zmínka o naplněných sýpkách, vyhrávám sázku. Tak doufám, že neodejdu zklamán.

Pak příjde půl stránky prázdného místa a pak 3. Obsah. A ten, jak už jste správně uhodli, bude následován další půlstránkou volného místa. Gratuluju vám, pohanští pisálkové! Už jste zaplnili tři stránky! (A pak se nedivte, že takový časopis má i 72 stránek…)

První tři stránky se věštily velmi snadno. Teď už přichází seriozní práce s křišťálovou koulí, kde číslování nemusí odpovídat aktuální stránce v daném časopisu. Přesto jsem si ale skoro stoprocentně jistý, že tyto články tam budou:

4. Koncert Damh The Barda: Přišli jsme, Damh zazpíval, ožrali jsme se a dobře se nám pařilo. Bonus: Fotka pařících pohanů.

5. Pohanský výlet: Sešli jsme se u vlaku, naložili jsme baťůžky a odjeli na cílovou stanici. Cestou jsme si brnkali na kytaru písně Damh the Barda a snědli svačinu. Autor reportu se šel ve vlaku dvakrát vyčůrat, a ačkoliv se mu chtělo i na velkou, tak s tím počkal až do cílové stanice. Tam, po vykonání velké potřeby, se skupina vydala vzhůru po červené značce, až po pěti kilometrech došla na místo určení.

Na daném místě skupina sestavila oltář z věcí, co našla v okolí nejbližších pěti metrů a místním duchům na něm zanechala jablko ze svačiny člena X, který na něj zrovna neměl chuť. Bonus: Fotka skupiny s batohama na zádech u vlaku. Speciální bonus: Přepis básně, kterou daná skupina vymyslela na uctění daného božstva.

Článek také bude nejspíše obsahovat vysvětlení pro opravdové cestovatele, kteří se chystají do divokých a neprobádaných končin kolem Protivína: Dozvíme se tak odjezdy autobusů (které místní domorodci zovou ČSAD) a možná zjistíme i nějaký tip na nezávadnou restauraci, kde se malárií nenakazíme.

5. Eurikův článek o nějakém neznámém božstvu: Toto je poprvé (a snad i naposled), co jmenuju autora článku. A neberte to špatně: Eurik píše fakt dobře a nechci, aby své jmenování bral jako urážku. Ale problém toho článku bude v tom že bude mít naprosto nezajímavý a nijak nepoutající titulek a bude obsahovat divně vypadající fotku daného božstva v divném rozlišení. Ale až se do jeho článku dokopete, tak pak zjistíte, že obsahově je to po obálce asi to druhé nejlepší, co vás v daném časopise může potkat.

Ačkoliv to bude dobrý článek, tak se svým vyzněním bude hodit spíše do knihny „Keltská božstva a jejich významy“ než do časopisu. Čtou vůbec pohanští pisálkové časopisy?

6. Článek na pokračování: První díl začal vycházet v roce 2007, ve Věstníku, jehož číslo již dávno není nikde ke stažení. A současným tempem bude pokračovat tak do roku 2016. Jeho název bude něco jako Slovanství reflektováno postmoderním přístupem synkretického ekleticismu a v daném díle se dozvíme mimo jiné i to, jakou spojitost má druhý knoflík u kalhot slovanského kroje s elementem vzduchu v eklektickém podání. Bonus: Vkusně zamaskovaná svastika (hákový kříž) coby znak původního slovanství.

Tohle přeskakuju i v momentě, kdy se rozhodnu přečíst časopis celý. Současnému čtenáři stejně taky nic jiného nezbyde, takže tak trochu podezřívám redakci z toho, že takový článek dává do časopisu jenom proto, aby se na konci mohla chlubit počtem stran.

7. Pohanská tvorba: Dvě divný malby vodovkama, jedna zajímavá perokresba. Tři básně. První se nebude rýmovat, protože volnej verš je volnej verš a veršování je nám volný. Druhá se sice bude rýmovat, ale nebude jí sedět rytmus, takže na přednes to taky nebude. A ta třetí bude taky divná.

8. Článek s divným rozvržením stran: Možná to bude jeden z výše jmenovaných, možná to bude článek, který jsem si nevyvěštil. Jedno je ale jasné: Bude končit dvěma řádky na stránce 45 a další článek bude navazovat až na stránce 46.

9. Článek o pohanských chantech: Myslíte si, že se jedná o překlad chantu tak, aby se dal použít ve vaší běžné praxi? Omyl! Jedná se o prostý překlad, abyste už konečně věděli, že Merry Meet opravdu není šťastné maso. A jako bonus se vám dostane vysvětlení daného chantu s doprovodnou úvahou na téma, proč vlastně nemůže být to maso šťastné…

10. Naprosto nezajímavej rozhovor: Bude vypadat naprosto stejně, jako první fiktivní rozhovor s panem Jarabákem. Dozvíme se, že ježci mají oči malé, černé, přečteme si několik otázek delších, jak odpověď a dočkáme se minimálně jedné odpovědi ve stylu „to by němej neřek’ i kdyby mu hubu rozbil.“ Bonus: Fotka autora rozhovoru se zpovídaným.

11. Ekomysteria: Či jiná zhůvěřilost na dané téma. Tipuju si, že téma bude nejspíš „ženská mysteria.“ Nejspíš o tom, že bychom měly (my, ženy) sedět během svých dní neustále na mechu, i když dennodenně chodíme do práce. Bonus: Fotka mechu.

12. Kuchařský koutek: V tuhle chvíli budete už natolik otupělí, že budete děkovat všem Božstvům za to, že u receptu na staropohanskou plejskavici je fakt jenom recept (a fotka), a že nikdo se vám nesnaží plkat na téma, proč vlastně plejskavice plejská. Apetit to ale taky nebude, takže tady se těšte na neskutečně prťavou fotku v divném rozlišení, takže vlastně nezjistíte, co to ta plejskavice je. (Poznámka: Autor komolí jméno zcela záměrně, kdyby to náhodou někomu nedošlo)

13. Článek s divnejma fotkama: Týká se článků uvedených již výše: Zatímco třeba u rozhovoru bude neskutečně velká fotka, ze které poznáte i to, kdy se autor naposledy vysmrkal, u receptů bude fotka neskutečně prťavá. U pohanského výletu budou všechny fotky až za článkem, takže budete marně přemýšlet, jestli tahle fotka lidí z batohama je fotka ze začátku, nebo z konce akce. A pak tam bude jeden článek popisovat něco zvláštního:  Cojávím, třeba o tom, jak se Kanduš používá v pohanství. Ale nikde tam nebude fotka Kanduše, takže nebudete vědět, která bije.

Bonus: Takový článek ale vlastně nebude ani popis, ale umělcova imprese (dojem by nestačil?) z Kanduše, takže ke konci nebudete ani vědět, jestli se to jí, pěstuje a nebo nosí.

14. Budoucí pohanské akce: Mám konspirační teorii: Pokud si někdo zaplatí pohanský časopis, tak především proto, aby věděl, co se kolem něj děje. A přesto se bude muset prokousat balastem, aby se ke kýženému dostal.

14. Poděkování a závěr: Vyjmenujte všechny, co kolem vás prošli a dejte je sem. Znovu zopakujte jména všech přispěvatelů, i když je uvádíte pod každým článkem. Taky jim poděkujte, i když od chvíle, co byly vynalezeny peníze, díků netřeba. A nakonec nezapomeňte dodat copyright, protože to pak bude působit profesionálně:

Šéfredaktor: Tasselhof
Redaktor: Tasselhof
Korektury: LuciJe
Grafická úprava: Pes Maxipes

Stálí přispěvatelé:

Tasselhof, kočka Amálka, kapitán Strong a Řízek

Poděkování:

Děkuji maminkovi a tatínce, babičkám a dědečkům, a hlavně psovi Maxipsovi za jeho užasné rady v oblasti grafického designu.

(c) Tasslovice unlimited, 2013