Dneska ráno mě dorazila jedna paní…

To máte tak: Poslední dobou do práce jezdím ranní městskou dopravou na nádraží a pak linkou S7 na Smíchov. A jelikož ranní autobus jezdí v úterý a za úplňku, tak to taky znamená, že na zastávce potkávám ty samé lidi.

Dnes ráno se mě jedna paní na zastávce zeptala, kde jsem byl v pondělí, a jestli jsem jako nešel na zastávku pěšky. A tak nějak jsme se dali do řeči a svorně jsme si v berounském městsko-hromadném autobuse nadávali, jak je Beroun hnusnej.

Já jsem dal k lepšímu historku, jak jsem poprvé vystoupil na Berounském vlakovém nádraží a zhrozil se: „Sakra, do jaký díry jsem se to přistěhoval?!“

A v tom ke mně přistoupila jedna starší paní. A hned začala: „Promiňte, ale zaslechla jsem vaši konverzaci.“

Už už jsem se začínal bát, že mi vynadá. Jakože Beroun je vlastně moc hezký město, ale já jsem jenom moc negativní. Ale to, co následovalo, mi vyrazilo dech:

„Tak přesně to samý mi říkala moje kamarádka, když jsem se sem před padesáti lety nastěhovala,“ pokračovala ona starší paní dál. Pak se chvilku zamyslela a spíš pro sebe prohodila: „ale zvyknete si. Já jsem si už za těch 50 let na ten Beroun zvykla.“

V Berouně bydlím už pět let a ještě jsem si teda nezvyknul.

A jestli zvykání si na Beroun trvá padesát let, tak to asi nehodlám úplně zkoušet, jestli si zvyknu, nebo ne…