Že prej si chceš o včerejšku a hlavně o sobě přečíst, tak plním tvé přáníTak, jak začít. Hm, možná tím, že místo tohodletoho příspěvku jsem chtěl napsat srdceryvné rozloučení se čtenáři a přestat blogovat, protože jsem se bál, že třeba když sepíšu svoje mínění o tvojí osobě, tak tě třeba urazím.
Nebo tak něco. Že se ti prostě nebude líbit, co o tobě píšu.
No, tak asi holt budu muset.
No, asi bych měl začít poděkováním, fakt děkuju. Děkuju za nádherný dvě hodiny, či jak dlouho jsme to vlastně spolu byli.
A svoji šílenost jsem si dokázal tím, že jsem se za tebou vydal, nikoliv tou rozlučkou.
Jak jsem ti psal, litoval bych toho. Litoval bych, že jsem dívce, co se mi líbí, dívce co jí mám rád, že jsem jí řekl jenom trapné Ahoj
Nechce se mi tohle rozebírat takhle veřejně. Nechce se mi tady popisovat, co k tobě vlastně cítím, když to ani já sám nevím.
Jenom vím, že bych se s tebou strašně rád ještě jednou viděl. Strašně moc rád.
Howgh