Již druhé pokračování z pera DínenV pronajaté kanceláři rozestavěného administrativního centra se sešli tři muži. Náš starý známý hrabě Schweinzenberg z lóže svobodných prasáků, tentokrát v elegantním sáčku a s růžovým motýlkem, mladý muž s velkými kouty, tvářemi červenými jako jablíčka a kněžským kolárkem a nepopsatelný muž – střední postava, nevýrazně hnědé vlasy, oči v barvě zvané kafebraundozelena , tuctový modrý oblek, bílá košile a modrošedá vázanka – zcela bez zvláštních znamení, tedy nepočítá-li se jako zvláštní znamení absolutní nepopsatelnost.
Hrabě zdvořile sklonil hlavu na pozdrav. Pane V, oslovil nepopsatelného muže, jsem rád, že jste vyhověl mé žádosti o schůzku. Ale kdo je tohle? Bez urážky, otče.
V pořádku, éé, synu, opáčil nejistě kněz, když odhadl, že hrabě bude ještě starší ročník než jeho biologický otec.
To je otec Florián z řádu frutariánů, řekl pan V. Jak jistě víte, pouze kněží z řádu frutariánů, a to jen ti nejčistší z nich, jsou považováni za dostatečně silné odolat pokušení moci, kterou nabízí Proroctví zlatého čuníka. Tady otec Florián se sprchuje sedmkrát denně a dokonce si myje ruce každé dvě hodiny antibakteriální mýdlem. Papež ho na doporučení Opruz Dei jmenoval strážcem Vepřové moudrosti, neboť je neochvějně silný ve víře i hygieně. Otec zná celé Proroctví z paměti. Ví, kam se musí vydat, aby nalezl toho pravého Řezníka, jenž se se ctí zhostí svého úkolu udržet Prasprahu bezpečnou.
Otec Florián se zatvářil skromně, jen jablíčkové tváře mu temněji zrudly nad tou chválou.
Takže otče, zeptal se hrabě, jaký postup navrhujete?
Je psáno v Proroctví, že Řezník pochází z Kančího klanu a jeho jméno jest jménem vepřovým. Poslední Řezník nesl jméno Krkovička a jeho předchůdcem byl chrabrý Rypouš Štětina. Ve Spojených státech působí slavný Porky Pig a ve Skotsku nesmrtelný McHog Highlander.
Pan V i hrabě Schweizenberg chápavě pokývali. Ta jména znal každý oddaný hledač Vepřové moudrosti.
Nyní stopy i astrologické předpovědi ukazují na potomka z rodiny Pašpárků.
Sweinzenberg se zakabonil: A Pašpárkové jsou velkou rodinou?
Nikoli, velice malou, připustil otec Florián. Ale než jsem byl definitivně vysvěcen i s kněžskou definitivou, nesl jsem příjmení Jelito, tudíž jsem s Pašpárky spřízněn přes tři kolena, dvě přední a jedno uzené.
Počkat! zavelel pan V. Jelito, Jelito. To jméno znám! Jste snad spřízněn s plukovníkem Jelitem?
Můj strýc. Je opravdu velmi pečlivý. Já jsem ve srovnání s ním strašný a nečistotný bordelář. přiznal frutarián zahanbeně.
To my všichni, opáčil suše pan V. Neznám nikoho jiného, kdo si řadí ponožky do komínků podle barvy, poměru příměsí a síly vláken.
Ale dost bylo drbů!
Otče, navštivte tedy Pašpárkovi a přiveďte nám toho, kdo je předurčen být Řezníkem!
A tak, jak o tři až pět století později zapějí bardové ve slavné sáze o naplnění Proroctví zlatého čuníka, se i stalo.
Moudrý a ctnostný strážce Vepřové moudrosti putoval přes celou Prahu, z konečné stanice metra linky A na konečnou linku metra B, cestou zabloudil na Florenci a musel oklikou přes letiště, aby vyčerpán stanul ve vrchním patře ponurého paneláku, kde žil třetí potomek třetího potomka třetího potomka slavného vepřového rodu z Kančího klanu. Mocný bojovník s agresivitou a divokostí raněného kňoura a ochranářským odhodláním bachyně.
(Knihu k citaci dodal druid Mokkurix poté, co si cestou na schůzku v restauraci U Sádlů pro udržení kondičky zašel pět set let a dva bloky do malého knihkupectví specializovaného na hrdinské ságy, za což mu autorka pokorně a vřele děkuje.)
Crrrr!
Kukátko na dveřích potemnělo, pak se pootevřely dveře zajištěné řetízkem a otec Florián v šeru standardního 3+1 zahlédl zlaté lokny a malý rypáček ve zrůžovělé tváři. Vytřeštil oči. To přece nemůže být… a nešťastně vyhrkl první věc, která mu přišla na jazyk.
Ale ty jsi ženská!
V tom dokonale zenovém okamžiku, kratším než jedno mávnutí křídel kolibříka a delším než sama věčnost, se řetízek na dveřích přetrhl a porcelánová kasička ve tvaru prasátka přistála knězi mezi očima se slovy: Já ti dám ženská, ty genderově nekorektní šovinistický kněžoure!
Otec Florián dopadl na zem a z posledních sil utrousil: Ty svině! A ztratil vědomí.
Verbena Pašpárková, zvaná Růžová Bena a nepřáteli většinou Tysvině!, se sklonila nad bezvědomého kněze se zakrváceným obličejem a s bručením si ho přehodila přes rameno, aby ho vnesla do kvartýru.
S příbuznými je vždycky potíž, pomyslela si. Ale bratránek Krvavý Jelito většinou nedělal problémy – hlavně proto, že se zašíval v templu frutariánů na Zahradním městě a o zbytek rodiny jevil pramalý zájem.
Takže to bude asi něco důležitého…
Tádýdýdadádadá, a to není všechno, přátelé!
Pokračování příště.