…Jak jistě víte, pořídil jsem si nový mobil – HTC Wildfire, jkterý má (mimo jiné) veskrze hyntelygentní funkci pro nás věčně ztracené – integrovanou GPS.

GPS je dar od Aštara Šerana a jeho flotily Vesmírných lidí. Pomocí GPS zjistíte důležité informace o tom, kde se nachází nebezpeční ještírci

Maje takto dokonalé zařízení, rozhodl jsem se jej pořádně využít v terénu – a to tak, že KONEČNĚ vyzkouším geocaching!

Co je GPS už víte. Jestli ještě náhodou nevíte, co je to geocaching, tak se koukněte na tohle video:

Nápověda pro anglicky nemluvící: Vpravo dole videa by mělo být čudlítko „šipka nahoru“ kde zvolíte „CC“ a pak „Čeština“ a ono to začne titulkovat české titulky. Jo, najmul jsem pro ty účely nindžu Onó Samó!

Jelikož je krásný podzim, tak žena sbalila psa a mě (mě sbalila už dávno, ale to je teď jedno) a vyrazili jsme k první kešce: Zichovecký Kromlech. Někde poblíž tohoto kamenného kruhu je schovaný poklad, který jsme po chvilce pátrání našli! A hned první nález stál za to, protože jsme v „kešce“ našli uložený Travel Bug, co ještě musím schovat do nějaké z dalších keší.

Malá odbočka. Jako mají slang linuxáci nebo třeba scifisti, tak i geocaching má svůj ustálený český slang, který vám velmi rychle vleze pod kůži. Takže hledači pokladů se třeba říká „kačer“ (by mě zajímalo, jestli hledačka pokladů je „kačerka“ nebo „husa“ 🙂 ), pokladu, co se hledá, se říká „keš“ a běžnému, hrou neobeznámenému člověkovi (jako je v této chvíli většina z mých čtenářů) se říká „mudla“ podle knížek Harry Pottera, kdy se nemagicky aktivním lidem říkalo taktéž. Mimochodem, je vtipné, že pojem „mudla“ se používá i v pohanství, a to v přímém Harrypotterovském významu, tedy lidí, co si myslí, že magie neexistuje a tudíž nemůže fungovat (zde větší půlka mých čtenářů).

Tassle, to nám jako chceš říct, že pohanství je vlastně hra na Harryho Pottera?
Ne. Ale o tom jindy, drahý zvídavý čtenáři. Nyní se věnujme dále geocachingu.

A v geocachingu platí pravidlo: Mudla se nesmí nic dozvědět!.

Takže veřejně se neříká, kde se nachází keš. je zakázáno publikovat fotky odhalující přímé umístění keše. A když danou keš „lovíte“ (tedy jdete přímo ke skrýši, kde se poklad ukrývá), tak si musíte dávat extra pozor, aby vás nikdo neviděl.

Proč?

Protože „běžná veřejnost“ je sbírka hovad, co chce jiným lidem kazit hru

Vím, že teď spousta z vás nevěřícně kroutí hlavou. Vždyť ony „poklady“ co člověk nalézá, jsou ve většině případů pouhopouhé bezcenné cetky. Tuhle igráček, támhle reklamní propiska, jindy třeba moduritová figurka. Prodat se to nedá a jediný, co z toho človgěk má, je dobrý pocit z toho, že „našel poklad“

Ale přesto jsem už u několika keší našel informace o tom, že byla vykradena, nebo znehodnocena, či ji její vlastník musel přemístit na jiné místo, aby tam vůbec zůstala…

Lidi asi nezměníte…

Víkendový výlet za poklady mě dost nadchnul – ze čtyř naplánovaných pokladů jsme ulovili tři. Všechny na nádherných místech, kam bychom se asi normálně nevydali. A o tom převážně geocaching je: Vydáte se ven, do přírody, kde poznáte zajímavé místo a ještě návdavkem dostanete trochu toho dobrodružství. Povzbuzen víkendem jsem hned další den při cestě na oběd odlovil svoji první mikrokeš schovanou jenom kousíček od práce. Nadšení stouplo, protože si najednou místa, kolem kterého chodíte dennodenně, všímáte úplně jinak.

Pak jsem se pokusil odlovit další dva poklady, ale v obou případech mě vyrušili mudlové … nerad bych dával poklady všanc nenechavým rukám …

Jestli máte GPS a máte rádi přírodu, doporučuju vám zkusit stránky geocaching.com, zaregistrovat se (je to zdarma) a zkusit si ve vašem okolí „ulovit“ nějaký ten poklad.

Kešku ve vašem okolí budete mít jistojistě. Česká republika je totiž druhá země na světě, co do počtu schovaných pokladů. Tou první zemí jsou Spojené státy Americké 😉

A já se už nemůžu dočkat, až si v Hradci Králové ulovím poklad, co mám doslova pár metrů za barákem 🙂

Lovu zdar!