Vepřopunk se nám konečně rozjíždí, tentokrát poznáme vepřové světy ze stránky, z jaké je ještě neznáme! Jmenuje se Brusinka. Knedl Brusinka, 000.
P.S. dvě nuly jsou povolení zabíjet. Tři nuly jsou povolení nemyslet a s jendou nulou si může možná tak sám osladit čaj.Intro
„…je to ostuda, která nemá ve světě obdoby,“ vykecává se reportérka do kamery, „skupina teroristů ukradla přísně tajné plány armádního zařízení. Jistě, speciální jednotce o síle jednoho muže a palebných schopnostech menšího tanku se sice povedlo během pár hodin utajované dokumenty dostat zpět, ale generálové se jistě budí ze spaní strachy, kolik kopií uklouzlo a nyní koluje po světě…

– – –

U jednoho generála
„Pane, agent Brusinka sice získal plány A-6, ale kdo ví, kolik kopií právě koluje po světě?“
„No a? Kdo by s nimi co dělal?“
„Třeba je někomu prodal.“
„Blázníte? Kdo by o ně stál, dyť už je všichni znají, zavolejte mi raději Brusinku.“ V případě agenta Brusinky se prosím nedejte oklamat jeho jménem, nejde o rostlinu, ale o speciálního jednotku a kdyby v někom z vás brusinky vyvolávali asociaci a hovězí, tak radši mlčte, to už je lepší mluvit o zelenině, hlavní hrdina je totiž nefalšovaný vepřový řízek. Jedná se o velkého a silného bouchače. Mnohokrát mu naklepali, ale pořád je stejně tvrdý a je tak silný, že ho proti vláknům nesejmete ani ostrým nožem. Je to velký libový frajer, úspěšný lamač srdcí, lovec žen, zločinců a brambor.

Člověk, který si vždy ví rady, a hlavně to je řízek. Dle pověsti mezi jeho předky patří i samotný Řízeček von First Story. My jeho kámoši mu mezi sebou říkáme i Vepřules, a Hyperconan -víte proč? Kolik svaloviny si myslíte, že měl na sobě Árný ve svých nejlepších letech, 40%? No vidíte a kolik masa tvoří pořádný řízek, odmyslíte-li si strouhanku? -Je to prostě silák jak prase…

Agent Brusinka je teda hlavní hrdina s velkým H (a nejenom H). Jistě je vám jasné, že příběh s takovouto osobností nemůže být žádným ovarem, jde o plnohodnotnou akci, bude se mlátit, střílet i řezat, vzdychat a omdlévat, číst dál mohou jen skuteční muži a skutečné ženy, rád bych proto slečinky požádal aby zanechali čtení a udělali místo slečnám, které budou fandit, toužit a houfně se zamilovávat do hlavního hrdiny (a pochopitelně i autora). Kdo nemá dobrý žaludek (na kmíně), ať radši dál ani nečte, neboť dál bude cákat krev, budou se prát střeva a všude se budou válet mozky na cibulce i bez.

– – –

Děj (snad)
Brusinka ten den vstal špatnou nohou z postele, nejdřív mu do bytu vniklo aspoň dvacet padouchů a zkusilo ho zabít, to by nebylo tak zlé, běžně jich je víc. Ale tito byli nějací barbaři a nejen že vnikli do bytu v obuti, ale ani si neopucovali podrážky, Hyperconan se na ně tak naštval, že je ani nezabil a místo toho je přinutil uklízet, neboť po včerejším flámu tu byl celkem nepořádek.

Mnoho zloduchů reptalo, ale Vepřules na ně udělal výhružnou grimasu číslo tři (tj. mám hlad a prázdný špajz) a všechny protesty rázem utichly, několik zbabělejších zločinců se dokonce pokusilo fingovat dobrou náladu sborovým zpěvem veselé písničky Hospodine pomiluj ny. Brusinka je chvíli doprovázel na elektrickou kytaru, ale pak mu přeci je začali lézt krkem a tak je pomordoval, potom vyrazil do práce.

Hned za dveřmi potkal první vyhřezlý mozek. Prosím vžijte se do pozice toho nebohého orgánu, jen si tak leží na zemi a dotváří atmosféru, a najednou na něj dupne taková vazba, prostě se naštval a proklouzl, jemu ujeli nervy a Vepřulesoj noha. „Hej, co to děláš!“ zahřměl hrdinův hlas jak vlak v tunelu.
„Sorry šéfe.“
„Jaký sorry? Dyť jsi mě sprostě podrazil nohy!“
„Vy jste na mě dupnul, a ani jste se neomluvil.“
„Nojo, ale já jsem hlavní hrdina.“
„No a?“
„A hlavní hrdina může cokoliv, jelikož je dycky v právu. Dyby mi někdo zabil bráchu, nebo vystrašil holku, hned ho i s jeho kámošema pomorduju, a jejich bráchové a holky nemůžou ani pípnout, takové je zřízení světa!“
„Hm, podle scénáře jsem se vás měl zeptat, proč máte na tričku napsáno I`m USA, ale myslím že to přeskočím.“
„Proč?“
„Poněvadž nejsem blbej, ty jseš 99,98% maso, já zas 99,999% mozek.“
„A myslíš že lituju toho že nemám mozek?“
„Ty ne, to jen tvoje okolí.“
„Tak aby bylo jasno, jsem speciální agent, umím řídit stihačku a zneškodňovat bezpečnostní systémy i atomové bomby.“
„Jasně, a taky každej den před spaním jezdíš na houpacím koníčkoj!“
„To sem netahej, měl jsem traumatické dětství! Jako ostatně každý správný drsňák, rodiče mi zabyli zlí agenti a já se za to mstím. Jinak mám jemnou a křehkou dušičku -poněvadž na to letěj holky.“
„Jasně, a všechny mlátíš proto, že máš potřebu fyzického kontaktu s lidmi a stydíš se to přiznat.“
„To je blbost, dobře se o mě ví, že si platím kurvy.“
„Jasně, proto, aby ti na dobrou noc četli pohádky.“
„Oe? Jak to víš?“
„Jsem přece mozek ne?“
„Víš co? Než aby ses tu válela všem to vykecal, radši si tě sebou vezmu, třeba mi budeš k něčemu užitečný.“
„Konečně pořádný nápad.“
„Moc se neraduj, mám na pracovním stole hroznej nepořádek a potřebuju těžítko.“

– – –

No a tak po několika příhodách (a jednom vypáleném tržišti) dorazil Brusinka šťastně do práce jen s minimálním zpožděním.

– – –

V práci
V práci ho uvítal sekretář Afewlibra -sekretářku Manypeny museli přeložit, neboť se v blízkosti idolů ženských srdcí nedokázala ovládat, a ač už jí bylo sto deset let, vždy se jí rozpálila lýtka takovým stylem, že roztavené silonky úplně znehodnotily drahý koberec, jímž byla kancelář vybavena.

Kromě koberce ještě do kanclu neodmyslitelně patřil věšák na klobouky, křišťálový lustr, stůl a sekretář, ve kterém vždy byla nějaká ta láhev irské whisky.

„Čus nulanulanula,“ zavolal na něj sekretář z pod stolu a škytl.
„Nazdar Afewlibro, je šéf u sebe? Musím s ním mluvit.“
„Jasně, je u sebe a zuří, někdo mu předhodil že světem koluje kdovíkolik kopií těch plánů, škyt.“
„No a? Kdo by s nimi co dělal?“
„Třeba je…škyt…někomu prodal.“
„Blázníš? Kdo by o ně stál, dyť už je všichni znají, víš co? Radši nechlastej a dej se do kupy.“
„Škyt?“
„Jo, já si taky dávám jen mrkvovou šťávu.“
„No jo, škyt, kdyby se na mne lepilo tolik holek co na tebe, taky bych na chlast neměl čas a radši bych tó… škyt.“
„Bavíte se dobře, 000?“ Zahřměl z kanclu šéf.
„Jasně, dík.“
„Tak toho nechte a okamžitě mi sem naklušte, čekám na vás už od rána.“
„No vida a už sem tady.“
„Tak se zase seberte a vypadněte, na druhém konci světa právě zadržuje skupina teroristů bulvární novináře a bojí se je zabít. Ministr chce abyste tam šel pomohl jim.“
„Tak jo.“
„Tak už běžte, máte na přesun pět minut od teď…“

– – –

Na druhém konci světa
Na druhém konci světa právě zapadalo slunce, ptáci už přestávali zpívat a stíny se dloužily, až to pěkné nebylo. A právě z jednoho takového stínu vyjel Brusinka na nabušené motorce a zastavil pěkně po machrovsku smykem přímo před mořem.

Chvíli hleděl na ty ohromné spousty vod, na špičaté skály útesů a řasy, co se snažily nasát co nejvíce slunečního světla, než zapadne a jim skončí pracovní doba, malý krábci skotačili na písku a hráli si na průvodčí -cvakali lístky. Poté si náš hrdina srovnal límeček u své tvrďácé koženkové bundy, jež se podivně krabatila, a naslouchal to hučení nekonečnému šumění a dunění moře, které mu znělo skoro jako rytmické vrčení jeho Harleje. Poté nabral čistý a svěží vzduch do plic a promluvil hlasem, který zněl jako hrom za letní bouřky. Zvuk příboje však nepřehlušil.

A opět mlčel a sledoval, a kraby si dál hráli a několik posledních racků kroužilo nad ropnou skvrnou a chechtalo se mu. A on opět nabral vzduch do plic, až stoleté duby se ohýbaly a kameny se k němu valily a pak vykřikl, že stáda slonů v ZOO se plašila a na horách se utrhlo několik lavin. V nedaleké jaderné elektrárně systém odstavil reaktor, ale moře si jej opět nevšímalo. A on opět jen mlčky stál a hleděl na vlny a skály.

Ale on do třetice nabral vzduch, a tornáda se zvedala. Vítr to byl takový, že duby se urvaly a hory se k němu sunuly. Pár druhů ptáků ten den záhadně vyhynulo a dokonce i několik družic na oběžných drahách ten den až záhadně změnilo svůj kurz. Ale to už Vepřules mocně zařval a jeho hlas byl všude, uragány zuřily, v pouštích pršelo a sněžilo a na Antarktidě padal písek a cukrová vata. A nad mohutnými vlnami oceánu se nese jeho mocný hlas: „Moře, koukej mi fofrem uhnout z cesty!“

Všechno ztuhlo, nic ani nedutá, mohutné moře si ho až kamenně prohlíží zpod přivřených víček, racci se dochcechlali a raději se dekují. Tvrdý pohled z očí do očí, Brusinka si pohladí vybouleninu na kabátě. Krábci zmizeli do domů a zabouchli okenice, slunce raději fofrem zapadlo.

To je napínavý, co?

Pak promluvilo moře: „Ehm, a co když neuhnu?“
„Hádej…“
„A nebude to bolet?“
„Hádej…“
„Ehm, tak jo, ale nebij mě.“
A tak Vepřules dojel na druhý konec světa.

– – –

Velká Battle
Dojel na druhý konec světa a co nevidí, pár otrhaných teroristů se snaží držet v šachu bulvární novináře pomocí samopalů. No a protože Vepřules je ten typ co pomáhá slabým a bezmocným proti zlým a všemocným pracháčů, náš hrdina se dvakrát nerozmýšlel a teroristům na sebevražedné misi pomohl. (rád bych dodal, že každá mise která naštve bulvár je vyloženě sebevražedná)

Brusinka z pod kabátu vytáhl upilovanou brokovnici (vzor winchestr) a machrovsky na novináře najíždí, stříleje a nabíjeje jednou rukou, přičemž druhou rukou si provádí manikúru. Záporňáci jsou tímto výpadem překvapeni a stahují se, záhy se však projevuje známá pravda že novináři mají hroší kůži a jen tak něco jim neublíží, vytahují foťáky za účelem vytvoření skandálních fotek. Už se probírají i teroristi -jinak celkem fajn hoši, a pumpují to do bulvárů o sto sedm, (sto šest je málo) ale komerční pisálci je vzápětí zdrbly takovým stylem, až to pěkné není. (jinak to ani neumí)

Vepřulese zasáhl blesk z foťáku a srazil ho ze sedla hárleje, hlavní hrdina byl zřejmě zraněn a kulhá! Vzápětí se však opět chápe své medvědobijky a hustí to do nich horem dolem. Ocelové nervy mu umožňují železný rytmus: Krok, natáhnout a pal. Krok natáhnout a pal, skoro jako ta ženská v terminátoroj. Novináři ochably a začali se stahovat, vzápětí jim však přijeli čerstvé posily -motorizované hyeny. A bulvár opět nabírá na síle, Brusinka musí couvat, teroristé byli ošklivě vláčeni ve špíně a pomluvách (od té doby raději chodí kanály a nevylézají na sluníčko). Jedna dobře mířená pomluva úplně odzbrojila hrdinu. Ten, zbaven brokovky, tasil meč a šel si to s nimi vyřídit postaru.

Čepel se zablyštěla ve světle hvězd a zasvištěla vzduchem. Jedna rána jim přesekla řemínek u foťáku a druhou ranou bodl hyenu do levé části hrudníku, pozdě si uvědomil že novináři nemají srdce. Kdosi ho vyválel lžích a špíně. Hyperconan, oslepen krví a blátem se pokusil napravit svou chybu a předvedl svůj perfektní trik: Trojitou skartovačku s úkrokem a zastřihnutím ofiny. Novináři ale briskně dokázali pravdivost přísloví, že pero je mocnější meče a omlátili mu o hlavu spisy pomluv a smyšlené milenky takovým stylem, že z toho má dodnes popotahování po soudech.

Brusinka zakolísal a stáhl se, před očima mu létali hvězdičky jako špatný spořič, a když zašlápl myš tak zmizely a jemu se promítl celý jeho život. Situace je kritická, hrdina je na dně a nepřítel je teprve správně rozehřán. Když v tom, co to?

„Co to?“ Divil se Brusinka.
„Použij sílu,“ radil mu starý děda.
„Sílu používám celý život, v tom to není!“ Odsekl Vepřules.
„Síla je na nic, následuj instinkt,“ radil kluk z reklamy a nabídl mu plechovku limonády.
„To je naprd,“ pomyslel si hrdina a znovu si nechal přehrávat celý život, snad tam něco najde.
„Použij mozek!“ Křičíval na něj vždycky jeho matematikář na základce (pomocné). -Tato věta mu nikdy nedávala smysl (jako vše, co se týká matiky).
Náhle se zablesklo, hrdina si vzpomněl na rozhovor, který vedl ráno. Zalovil v kapse…
…a vytáhl…
…nefalšovaný mozek (který ráno sebral na ulici). Novináři přestávají útočit a jen zírají s otevřenou pusou, tohle neznají. Hrdina využívá jejich zaražení a nacpal jim ho do úst něco takového ještě nežrali. Bulvár má sice kachní žaludek, ale na duševno není zařízen, hyeny dostávají křeče. Mozek jim naservíroval pár jedovatých myšlenek. Už se hroutí i ti nejotrlejší. Hrdina, osvícen geniální myšlenku z mozku, chopil se dvacetidílné encyklopedie a začal je třískat hlava dohlava, hrdý na svůj inteligentní argument. To byl konec bulvárních novinářů.

– – –

A tak agent Brusinka poprvé v životě použil mozek. A jelikož jej vzápětí teroristé zastřelili, bylo to i naposled. A nám z toho milé děti plyne toto poučení: Teroristům by věřil jedině blbec jako Brusinka. Dobrou noc.

Povídka vyšla 20.3.2003 a jejím autorem je Hej Ty