První jarní víkend vyjela naše skupina do Orlických hor, abychom se přivítali s jarem.V sobotu jsme se po kolena brodili sněhem k zapadané chalupě a uvnitř jsme se dobré dvě hodiny klepali zimou, než se nám podařilo protáhnout kamna a pak konečně zatopit. Všichni jsme se v tu chvíli shodli na tom samém: Zima je ještě stále mezi námi.
Zbytek soboty jsme kromě vlastního zahřátí věnovali i přípravě na samotný rituál. Účel byl jasný: Rozloučit se s letošní tuhou zimou a všemi, kdo v temné části roku odešli. A pak, samozřejmě, přivítat jaro. S sebou jsme měli několik vajíček, symbolů nového života, a obětního berana jako úlitbu Bohům.
Druhý den našeho pobytu jsme vyrazili na zasněženou pláň, kde jsme se nejprve rozloučili se zimou a bohyní Hekaté, která se nám tolik hlásila při oslavě svátku Samhain. Hekaté s námi kráčela stínem a mnohé nám dala. Oběť si však vzala tu nejvyšší. Na jarním rituálu jsme totiž zapálili až příliš mnoho svíček za naše blízké. Poté, co jsme se rozloučili, se zvedla mlha a vydala se na sever. Otočili jsme se zimě čelem zády a již více jsme se neohlédli. Byl čas začít rituál na oslavu jara.
Před samotným vztyčením kruhu jsme se očistili pomocí jednoho ze znaků Rún Valder, který odnesl vše nečisté jedním rázným zásahem. Čistý sníh vybízel k postavení kruhu tak, že jsme jej vyšlapali. Nejprve jsme vztyčili samotný kruh, a pak jsme směrem do středu vyšlapali jednotlivé paprsky. Kruh se tak rázem změnil na mandalový symbol slunce. Samotný střed jsme potom vyšlapali do vniřního kruhu, ze kterého se stalo rituální obětiště.
Než začal rituál, zvedli jsme v kruhu sílu „roztočením“ mandaly a hlasitým provoláváním jednotlivých aspektů jara. Příroda nás vyslyšela a spustil se lehký deštík. Ačkoliv bylo stálé bezvětří, zrychlila mlha svůj ústup směrem na sever.
Uprostřed kruhu jsme poté posvětili vajíčka, jarní semena a obětiny. Zapálili jsme obětní svíčky ve tvaru vajec a obětovali berana všem Bohům jara. Z lehkého deštíku se stal regulérní lijavec a mlha z rychlého ústupu přešla do sprintu. A nejzajímavější na všem bylo, že na stromech se nepohla ani větvička, protože bylo stále bezvětří.
Začali jsme vrhat vajíčka proti bříze a stále jsme pokračovali ve svém úmyslu: Aby jaro bylo s námi a zima se již nevracela. Po posledním hozeném vejci jsme do okolí symbolicky rozeseli první jarní semena a každý jsme nechali Bohy, ať nám posvětí semínka pro vlastní účel.
A pak jsme za prvního jarní průtrže mračen čekali, až dohoří rituální oheň a celí prokřehlí jsme se vydali na cestu domů.
Když jsme odcházeli z chalupy, tak už nebyla vůbec zapadaná sněhem, dokonce celou cestu domů svítilo slunce a bylo příjemně teplo.
Jaro přišlo
Článek vyšel pod stejným názvem na webu Bohyně. Své komentáře případně přidávejte tam.