Jenom vám chci říct jedno velké SBOHEM…Ha! Přišel jsem na to! To titulek prodává, to kvůli titulku se sem pohrnou ty tisíce vůbec né hnusných fanynek!

Teď jenom nějak tu jejich pozornost udržet … Asi bych měl třeba vysvětlit ten titulek, co?

Asi takhle:

Tak už jsem ulovil 500 mimozemšťanů a furt nic. Žádný lítající talíře, žádný hnusný slizký potvory, co budou zezačátku předstírat, že se s náma chtěj kamarádit a nakonec nás všechny zotročí… Prostě nic.

A žere to hodně systémových prostředků. Spouštět Mozillu Firefox celých 30 vteřin … To se mi fakticky nechce dál snášet.

Takže, sbohem mí milí zelení přátelé, co tam někde v tom vesmírném šumu jste. Prozkoumal jsem 500 dílků té nesmírnbě velké temnoty tam nade mnou a vy pořád nic. Nemáte mě rádi.

Takže se s váma loučím. Já tajně doufal, že třeba díky mě, malému Tasslovi lidstvo vzhédne vzhůru a zjistí, že nejsme sami…

Problém asi bude v tom, že i kdyby byla v téhle galaxii miliarda civilizací na stejné technologické úrovni, jako jsme my, tak by trvalo miliardy let, než bychom se našli.

A kdybychom se našli, tak odezva mezi „Jak se máte?“ a „Dobře“ by trvala celé generace. S bratrem jsme přemýšleli jak bychom s mimozemšťanama komunikovali my a nejinteligentnější nám připadlo prostě neustále kopírovat předchozí sdělení a na konec přidat to svoje…

Když jsem u toho počítání, tak jsem se dokopal k tomu, abych změnil počítadlo, protože těch tisíc a něco přístupů mi začalo smrdět. Zjistil jsem totiž, že tamto počítadlo počítalo počty zobrazení stránek. Teď pěkně počítám každou IP zvlášť.

Což mi připomnělo, že se můžu i podívat na vaše IP. Já vím, kdo jste, vím odkud jste připojení. Vím, že tady byl dneska Kolja, vím, v jaké počítačové učebně seděl.

A vím, co se dá zjistit, když se trošku budete namáhat. Vlastní doména byl pěkně blbej nápad. Zjistil jsem, že stačí jenom pár kliknutí myši a dozvíte se moje osobní údaje.

Moji adresu, moje telefonní číslo, moje pravé jméno, které teda musejí vědět i ti podprůměrní uživatelé.

Chce se mi napsat Matrix Has You, Tasselhof. Jsem v internetu zapsán víc, než jsem si myslel. Právě s kamarádem špekulujeme o tom, jak tohle zamezit. On má taky doménu a taky jsem si zjistil jeho adresu a telefonní číslo… Snad se mi to povede.

Já se nebojím odposlouchávání. Já se bojím vydírání… Přeci jenom, jsem Pan Operátor. Kolik byste dali zato, abych vám zjistil platební morálku vaší konkurence?

Kolik byste dali za to, abych vám zjistil telefonní číslo? Buď byste museli dát hodně peněz, abych to provedl, a nebo mě můžete vydírat. Co z toho byste volili? Já bych sám sebe vydíral.

A to jsem si myslel, že funguje zákon na ochranu osobních údajů. Hm, nefunguje. Moje osobní údaje jsou na pár kliknutí od vás a doménový registrátor si asi jenom mne ruce…

Já vím, že při registraci domény jsou tyto údaje potřeba. Aby si doménový registrátor udělal jistou zálohu v případě, že se ze mě vyklube neonacista a nebo na své doméně budu poskytovat obludné perverzní porno.

Já to chápu. Ale proč se tyhle údaje může dozvědět kdokoliv? Asi si vymyslím nějakou imaginární osobu, na kterou svojí doménu převedu.

Kolik svojí osobní svobody jste ochotní obětovat pro to, abyste se cítili bezpečně?

Jsem paranoidní. Paranoidní operátor infolinky, který už několikrát lidem do telefonu říkal: „Ne, fakticky vás nikdo neodposlouchává. A jestli jo, tak to je v kompetenci státu, nikoliv našeho operátora.“

Jenom díky mojí práci se moje úroveň paranoi snížila na minimum.

Ale teď jsem hodně, hodně moc paranoidní.

Vzpomněl jsem si na knihu 1984. Vzpomněl jsem sina 451 stupňů Farenheita.

A to nejhorší je, že tak nějak tuším, že …

More has to come…

P.S.: Omlouvám se za nečitelný příspěvek, ale jsem fakt šoklej. Jdu se informovat na úřadu pro ochranu osobních údajů, jestli tohle může doménový registrátor dělat, že dá přístup k databázi úplně každému…