Všeobjímající lásky a léčení Matky ZeměNěkteří již víte, jiní ještě nevíte, nedávno Dínen a moje drahá spustily web Bohyně. Já osobně jsem se poněkud obával, že minimálně prvních pár měsíců to bude two-woman show, protože každý projekt se musí nejprve rozjet, a až pak nabere lidi. Ale stalo se něco, co jsem neočekával.

Drahá se mi tuhle pochlubila, že na její e-mailovou adresu přišel mail. A ne jenom dotaz, jak by se dalo očekávat. Jednalo se o oficiální pozvánku na „Rituál všeobjímající lásky a léčení Matky Země“ (či tak nějak) ku příležitosti svátku sv. Valentýna (lásky čas). E-Mail byl podepsaný jakmýmsi člověkem, jehož jméno končilo na -iel. Moje drahá s Dínen obsah tohoto e-mailu probíraly soukromě v kavárně za mojí přítomnosti a bavily se o jednoznačné neobvyklosti dané pozvánky. Plus si drahá zjistila, že jsme zjevně něčím privilegováni (moje drahá se totiž obratem optala zda si sebou může ještě někoho přivést) a tak moje škemrání na téma Já chci tenhle rituál prožít! padlo na úrodnou půdu. Holky souhlasily, že na rituál nakonec půjdeme. Rituál se pořádal v Praze, v seminármí místnosti jednoho duchovního centra. Očekával nás na první pohled normálně vypadající muž. No, normálně. Černé vlasy, poněkud na můj vkus vyhublý a bledý jedinec, asi tak přes třicet. Oblečený v černém tričku a černých džínách. Na krku mu visela žiletka. Když jsme vylezli z auta, tak prohlásil, že nás už čekal asi deset minut. Jo, jenom v tričku. Venku.
A nevypadal vůbec na to, že by mu byla zima.

Už na první pohled v nás náš hostitel vzbuzoval prapodivné pocity. Po chvilce jsem si uvědomil, že lidé procházející danou ulicí raději chodí kolem něj v uctivém obloučku. Proč se mu vyhýbají, jsem pochopil, jakmile se zasmál jednomu z mých vtípků. Bylo mi to jasné: Tohodle chlapa potkat o samotě v ztemnělé uličce, tak hážu peněženku na zem a utíkám na opačnou stranu. Z toho chlapa šel strach. Doteď to nedokážu pochopit. Nebyl to nabušenej svalovec, naopak. Nikde žádné tetování, nic zvláštního. Tedy, až na tu žiletku. Inu, co naplat. Rozhodl jsem se, že nakonec nebudu čekat na inspiraci, když mě inspirace potkala na chodníku v podobě velmi hmatatelné. Jelikož nás později náš hostitel poprosil, abychom neuváděli jeho pravé jméno, rozhodl jsem se, že mu dám svoji osobní přezdívku: Drsnokrutodémon podle jednoho vtípku, co jsem kdysi viděl na netu. Samotný jmenovaný s tím souhlasil … tak proč ne?

Uvnitř nás čekalo již několik našich přátel a známých a samozřejmě pár lidí, co jsme viděli poprvé. Celkem se sešlo asi tak 10 lidí.Pak začal rituál. Myslel to naprosto vážně. Opravdu hodlal evokovat lásku jako takovou. A taky jsme pochopili, proč to vlastně dělá. Drsnokrutodémon se celý život věnovat temným zákoutím své duše i světa kolem sebe. Chodil oblečený v černé, obklopil se černými věcmi a pracoval zásadně s démony, temnými pány, strachy a obavami a dalšími věcmi, na které se běžný smrtelník raději ani neopovažuje pomyslet. A nedávno se rozhodl, že by měl pracovat i se světlou stránkou své duše, kterou dosud hanebně zanedbával. Výsledky první meditacích, v kterých se mu zjevovaly věci jako slunce, duha a růžová barva ho vždycky silně vyvedly z rovnováhy – a nakonec se stejně vždy zjevila nějaká temná či krvavá ošklivost. Proto se Drsnokrutodémon rozhodl zorganizovat společný rituál, na který pozval několik lidí pracujících právě se světlem, namísto velmi populárního stínu.

A pak konečně začal samotný rituál. Nejprve Drsnokrutodémon prohlásil, že musí vyčistit rituální prostor. Poté se otočil, fouknul do kruhu a já měl najednou neodbytný pocit, jako kdyby něco šedivého odešlo dveřmi.
A možná to s sebou neslo i pytel odpadků.
„Kruh je očištěn.“ prohlásil Drsnokrutodémon. Vstoupili jsme do rituálního prostoru a Drsnokrutodémon postavil kruh. Ten chlap to opravdu umí. Nebyl jsem jediný, kdo měl pocit, že mu z jeho dýky (athame pro znalé) šlehaly modré plameny. Pak došlo na přivolávání živlů. Vím, že mi to nikdo neuvěří a zároveň to nijak nemůžu potvrdit, ale při volání ohně jsem měl neodbytný pocit, že se před Drsnokrutodémonem zjevila bytost jenom z plamene a v ruce měla sirky.

Pak začalo samotné přivolávání lásky. Pomocí chantů stvořených z různých romantických písní. Nikdy bych neřekl, že to může fungovat. Ale stalo se. Růžová barva jakoby převládla v místnosti a přísahal bych, že se na chvíli zjevila i duha. V místnosti bylo najednou sladko, růžovo, milo & tak přesládlo, aže se z toho Dínen rozplakala. Pomůcky pro rituál byly také poněkud nezvyklé. Přeci jenom, aby na oltáři mimo jiné ležely také bytelně vypadající důtky nesoucí známky opotřebení s růžovou mašličkou kolem rukojeti, je poněkud nezvyklé. Ale chápu, že pohledy na lásku se mohou různit.

Pak následoval rituál pro léčení Matky Země. Uvědomil jsem si, že i oltář má Drsnokrutodémon vlastní. Později jsem se zeptal na prazvláštní hnědočervené skvrny na onom oltáři. Drsnokrutodémon mi s takřka neznatelným pousmáním pouze odpověděl že to je mořidlo. Takovým tónem hlasu a s takovým výrazem ve tváři, žejsem se raději dál neptal. Léčení Matky bylo značně zážitkové. Drsnokrutodémon totiž Matce řekl, že její největší problém jsme my, lidi. Očividně poslouchala. Velmi pozorně poslouchala. Jestli přijde nějaký další hurikán, nebo nevysvětlitelná zemětřesení, tak se obávám, že je taky mám na svědomí.

Tím rituál skončil. Měli jsme spousty otázek a tak jsme si ještě sedli a dlouze si s Drsnokrutodémonem povídali a domluvili se, že tohle nebylo naše poslední setkání a že bude rád spolupracovat na našem webu.

Snad svoje slovo dodrží 😉