Svině ultrarealistický simulátory. Kdo to má pařit?Dneska jsem se teda neskonale flákal. Ale neskonale.

Až jsem kvůli svýmu flákání sepsal další díl Shadowrunu, abyste vůbec měli co číst. Takhle hodnej jsem na vás … svý dva stálý čtenáře.

Dopoledne jsem byl ještě akční, takže můj pokojík je celej vyluxovanej, postel převlíknutá a proluxovaná, a vůbec, celým mým pokojíkem se ještě teď vznáší svěží vůně citrusů. Jak nechutné.

Abych byl alespoň trošku akčnější, tak jsem si zas po dlouhý době spustil hru Colin Mc Rae Rally 04. Dobrá pařba. Já rád autíčka. Já rád autíčka, kde člověk musí přemejšlet. Já rád rally. Colin je jasná volba.

Ale může mi proboha (Alelujá) někdo vysvětlit, proč je ta hra až tak realistická? Každou pasáž musím jet naněkolikrát. Vždycky, ale opravdu vždycky mám naprosto zničený levý zadní kolo.

Nezbyde ani kousíček gumy a zůstane jenom takový to litinový to, co je uprostřed kola. A zkuste si vybrat ostrou zatáčku bez levýho zadního kola. To se prostě nedá.

A když už to zvládnu, tak mi uprostřed zatáčky prdne i to pravý zadní kolo. A chudák autíko se hrabe dopředu jenom po předních. Řiditelnost? Nula. Převodovka? Nefunguje. Navigátor ale dál nudným hlasem mele to svoje: „Straight right, fifty, into four hard left, tightens.“ A že by mi jako řekl, jak se mám dohrabat jenom po předních kolech do cíle? Ani mu nehne.

I s Agentem ve hře Enter The Matrix jsem se dokázal vypořádat, a to panečku byla fuška. Ale tady? Tohle je nad moje síly.

Stejně jsem na autíka expert. Když jsem u kámoše poprvý hrál Need For Speed 3 Hot Pursuit, tak jenom za sebou slyším hlášky:
„To jsem nevěděl, že to auto se může kutálet ze svahu.“
„Ono jde projet cílem i na střeše?“ (a ještě k tomu vyhrát – jo, jde to 🙂
„Jééé, já nevěděl, že moje grafárna umí tak nádherně simulovat ten oheň, co ti šlehá z motoru.“

Jednou jsem viděl nějakou Bondovku, kde to James svištěl autem střechou vzhůru po bobový dráze. Proti mě je to teda břídil. Já jsem totiž na střeše 90% času. A ještě svou šílenou jízdou dokážu bejt první.

Jasně, chvástám se. Ale kdybyste mi to alespoň na chvilku věřili, tak to by mě teda povzbudilo.

Stejně mě nejvíc bavil Carmageddon – tam šlo o to zničit co nejvíc aut v co nejkratším čase. A to mě baví. A navíc v jedničce ten pilot tak nádherně vyděšeně řval, když jsem si to svištěl stotřicítkou po střeše do stáda krav. Jo, to byly bonusy…

Pozitivní na tomhle dni je, že Slávie prohrála se Spartou 2:0. To by černobílá mohla bejt v depresi a já bych zase mohl zjistit, že pravda je mnohem blíž, než si myslím.

Extrémně dlouhej příspěvek o tom, že jsem nic nedělal … lepším se … a kvůli zajímavým příspěvkům jsem žil akčním životem. Ha! Nemusím! NE MU SÍM! 🙂

Ale můžu, žeano?

Zejtra vás asi oblažím příběhem svýho bratra. Zejtra se totiž taky hodlám celej den flákat.

Takže asi už víte co máte dělat.

A kdyby ne tak …

Mazlete růžovoučký králíčky.

Jsou všude tam, kde je krásně měkoučko…