svět je přeci v ohrožení!V momentě, kdy přiběhl udýchaný vojín, seděl ve své pohodlné sesli a popíjel své oblíbené pití. Whisky. Čistou. Se sodovkou, ledem, citronem a paraplíčko navrch. Protřepat, zamíchat, našlehat, přemrazit, vyprat a vyžehlit, neodrážet, nespouštět.

Pohlédl na vojína pohledem tak drsným, že se šmirglpapír zastyděl a zeptal se: Co se probůh děje?!

Vojín se otřásl, jak jej popadl šarm našeho hlavního hrdiny, poté zasalutoval pro jistotu oběma rukama a zahlásil: Pane, svět vás volá, pane! Kód ohrožení je jemně tyrkysová s olivově zelenýma puntíčkama!

S hrdinou na sesli to ani nehnulo. Jako kdyby si ani neuvědomoval, že je celý svět v ohrožení! Včetně nepodstatných států, jako jsou Keňa a Nový Zéland! Místo toho, aby se zvednul a okamžitě začal konat hrdinské činy, včetně zachraňování osmnáctiletých panen s velmi bujným poprsím, tak si prostě usrkl ze svého jemně našlehaného moku.

Mohli byste mi alespoň zavázat ruce, aby to pro mě bylo zajímavější? dodal pak suše.

To je řízek! vzdechl si vojín.

Řízek se zvednul ze své sesle a jeho šarm jej následoval. Slunce se kochalo jeho zlatově nasmaženou strouhankou. Ano, to je pravý hrdina: Samý sval! Poctivá vepřová svalovina bez kosti!

Řízek vojínovi zasalutoval – pro jistotu taky oběma rukama (všimněte si, jak je to drsný hrdina: salutuje oběma rukama, ačkoliv řízek ruce nemá) a vydal se na cestu. Pomalým a obzvláště drsným krokem. Jeho šarm jej jako obvykle následoval.

Ale jak víte, co se od vás očekává a kde je vás potřeba? zvolal za ním vojín. Měl totiž jasný a přísný příkaz předvést Řízka do briefingové místnosti, kde by další postavy, jimž je třeba vymyslet jméno, na mnoha stránkách vysvětlily celou situaci včetně psychologických profilů hlavních záporáků a navrhly tu nejlepší strategii jak ony záporáky zneškodnit.

Jednoduše! Použiji selepatii! zvolal na něj Řízek zpět (selepatie je něco jako telepatie, ale funguje na bázi vepřového masa – pozn. aut.)

Kráčel sveřepě za svým cílem. Bodláky uvadaly strachy, jeho šarm řádil jako utržený ze řetězu a odpolední průtrž mračen si to radši rozmyslela a šla se někam schovat.

Konečně dorazil na místo svého určení, bez sáhodlouhých stránek vysvětlování, strategií a psychologických profilů. Stál před super tajným objektem. Ten objekt byl tak tajný, že ani popsat nejde. Byl dokonce tak utajený, že ani bulvární časopisy o něm nevěděly. Tajemství pravého vraha prezidenta JFK je proti tomu veřejnou novinkou.

Všechny vchody jsou steženy. zabrumlal si pod strouhanku poté, co svým ostřížím zrakem obhlédl onen super tajný a nepopsatelný objekt. Chvíli přemýšlel. Namáhal si mozek na plné obrátky. Až se jeho mozek z těch otáček roztočil natolik, že se odeslal kamsi po vytáčeném připojení. (vepřové maso samozřejmě nemá mozek, k tomu účelu si hrdinové jeden mozek vždy nosí s sebou)

Ha! Mám to! plácl se do hlav… do strouhanky a pokračoval v úvaze: Když hlídají všechny vchody, vejdu tam východem! a vydal se opět na cestu. Jeho šarm jej s nadšením následoval.

Pospíchal. Věděl, e jde jen taktak na finální scénu. A bylo to tady. Vešel do obrovské místnosti, kde zahlédl dva lidi. Jeden z nich byl urostlé postavy, s neprůstřelnou vestou, krátkým vojenským sestřihem a kočičími reflexy.

Ten druhý byl odporný tlustý skřet, který si zjevně nikdy nečistil zuby. A skřet právě mluvil na vojáka: Nebojte se, nebudu daleko. A i kdybych byl, tak pokud zmáčknete ono tlačítko, budete mít k dispozici dost lidí, na to, aby mne našli… Vlastně celou planetu lidí! a pak se skřet vydal k odchodu.

Voják se skřetovi nevěnoval. Naopak. Stál tam nad pultíkem s tlačítkem a nad čímsi dumal. V tom to ale Řízkův šarm nevydržel a vlétl do místnosti. Vojákovy kočičí reflexy byly okamžitě znát. Skolil Řízkův šarm jediným mocným úderem a na chvíli jej omráčil.

Co se to zase děje? obrátil se nevěřícně obtloustlý, hnusný a plešatějící skřet, aby pohlédl na dva svalnaté hrdiny a jejich nyní poněkud otupělý šarm.

Stůj! Jménem celého lidstva a vepřového tě tímto zatýkám! zvolal Řízkův mocný hlas.

A jak to jako chceš udělat? zeptal se zpocený tlusťoch hlasu. Hlas se ale už věnoval šarmu a křísil ho, a tak odpověděl Řízek: Je to jednoduché! Mám pro ten účel zhotoveno speciální tlačítko, které stačí zmáčknout a budete zatčen!

Nemožné! Jak chcete takové tlačítko naprogramovat? odvětil smradlavý tlustoprd.

Ha! zvolal náhle urostlý voják, A jak funguje to vaše tlačítko, Kerpoffe? Kerpoff vypadal zjevně zaskočen. Eeeh… začal koktat skrz své hnusné a smradlavé zuby.

No tak! Bude to?! zazněl opět Řízkův hlas, protože šarm se již probral k životu.

Nechal jste se napálit Strongu! zasyčel na vojáka, To tlačítko nic nespouští, ale zato tu mám úplně jiné tlačítko, které na vás vypustí hrůzy, které jste doposud neviděli! Zaskřehotal odporný slizoun a začal se sápat po dalším tlačítku, co se doposud maskovalo jako běžný vypínač.

Je ti to plat prdný! řekl mu Strong. Pod Mount Everestem jsem si totiž vyrobil taky jedno tlačítko. Tlačítko, co blokuje všechna ostatní tlačítka. Promiň, Řízku, ale blokuje i to tvoje tlačítko. A nebojím se to tlačítko zmáčknout!

Kerpoff očividně zbledl. Nevěděl, co dál. Ale to zase zasáhli šarm s hlasem a už se sápali po hnusákovi. Jenže oslizlý skřet zjevně myslel na všechno. Zatáhnul za páčku s nápisem Úniková páčka blokující zatýkající tlačítko. takže všechny vymoženosti byly hlavním hrdinům tak akorát pro okrasu.

Tak a zase nám utekl. shrnul to Řízků v mocný hlas.
Zmáčkneme aspoň to tlačítko, ať je nějaká sranda? zeptal se Řízek.
Hele, slyšel jsem, že kde jseš ty, tak je vždycky taky někde poblíž nějaká uvězněná osmnáctiletá panna, o prej myslí jenom na to jedno. zeptal se poněkud vilně Strong a bylo náhle na něm vidět, že ty dlouhé časy samoty na něm přeci jenom zanechaly nějaké stopy.

Jo, po schodech dolů a doleva. odvětil znuděně Řízek a bylo na něm jasně vidět, jak je rád, že se fáze zachraňování ujme někdo jiný. Strong se nedočkavě rozeběhl oním směrem a udělal jenom jednu jedinou zastávku – u čudlíku, co vydával kondomy. Ten zablokovaný kupodivu nebyl a tak si Strong vesele výskl a utíkal směr zachraňování sexy panen.

Pojďte, hoši. řekl Řízek svému šarmu a hlasu a začali odcházet do zapadajícího slunce.

A ne abyste mu někdo řekl, že ty holky myslí jenom na to, jak hlavnímu hrdinovi usmažit řízek. dodal pak tiše a spíš pro sebe si řekl: Bože, jak mě nebaví ležet ve friťáku a smažit se! Ještě, že dneska nemusím!

A vesele se vydal vstříc novým dobrodružstvím…

& A to je všechno.

Dobrou noc