Spektakulární!Takřka kočičí oči kapitána Stronga přehlížely nedozírnou sibiřskou pustinu. Tak tady někde se ukrývá Kerpoff! Už jenom pár chvil a bude v rukou spravedlivých a neúplatných zákonodárců!
Strongův plán byl jednoduše geniální. Ostatně, všechny jeho plány byly jednoduše geniální. Kerpoff byl sice v dobře opevněné pevnosti, ale geniálními tahy geniálního mistra všech geniálních plánů se ho podařilo geniálně vylákat ven. Geniálně geniální!
Strong poslal Kerpoffovi pozvánku na happening „spolku proti cholesterolu.“ Jak totiž věděl, tak tento podlý a stejně tak tlustý krutovládce nenávidí spolky pro hubnutí mnohem více, jak Stronga.
Proto teď tiše, jako mrštný predátor, čekal schovaný ve sněhu na svoji kořist. Návnadu tvořila šťavnatá mrkvička. Tu podlý a ďábelkský krutovládce nenáviděl ze všeho nejvíce. A neomylné kočičí reflexy Stronga již hlásily poplach.
Ladně jako kočka vyskočil Strong ze svého úkrytu na podlého padoucha. „Zatýkám vás, Kerpoffe!“ zahřímal poté mocným a mužným hlasem silně, až jeho dokonalý mentolový dech ovanul Kerpoffovu odulou tvář.
„Ale nejprve si musíte vzpomenout, za co.“ snažil se vyhnout spravedlivému trestu Kerpoff.
„Za vaše zvěrsta, která jste napáchal v minulém dílu!“
„Ale to není možné! Již H. Ebbinghaus prokázal, že s nárůstem času zapomínáme neúměrně mnohem více informace!“ podivil se Kerpoff.
„To ano, ale také prokázal, že pokud je se zapamatováním spojen emoční prožitek, tak si zapamatováváme mnohem lépe!“
Oba dva se na sebe nechápavě podívali. „Kde to sakra jsme?“ zeptal se opatrně Kerpoff.
„Tassl nás píše ve Wordu a má nás uložený v adresáři s diplomkou.“ odtušil správně Strong.
Oba dva se rozhlédli okolo sebe a všude byla jenom písmenka, záplavy písmenek spojených do suchých a hlubokomyslných plků.
„Já vím, jak se dostat ven!“ zakřičel náhle Kerpoff a s ďábelským smíchem zmizel. Strong zůstal osamocen.
„Tak na toto ani můj speciální výcvik nestačí.“ řekl si pro sebe ponuře Strong a zhrzeně usedl na jedno obzvláště hlubokomyslné písmenko. „Jsem ztracen!“ podlehl poté beznadějné beznaději.
Když v tom se odkudsi ozvalo: „Chyť se mě!“ a ze záplavy písmenek se vynořily čísi ruce. To byla přece Happy! Strong se chytil jejích útlých a krásných rukou a náhle se vynořil opět na sibiřské tundře.
„Děkuju ti, Happy. Zachránila jsi mne!“ poděkoval Strong své ladné zachránkyni a slza vděčnosti mu skanula po jeho hladce oholené tváři.
„Nemáš zač. Ty jsi tu přeci ten největší kolík.“ odpověděla s lehkým zarděním Happy a rozkošně se začervenala.
„Promiň, drahá, ale největší kolík je tu oTc.“ odpověděl lehce zahanbeně Strong a raději zmizel v dáli, vstříc novým dobrodružstvím.
„Ale i tak jsi můj hrdina!“ zavolala za ním sličným hlasem ladná zachránkyně a sledovala, jak dokonalá postava hrdinného kapitána mizí v dál…
To be continued, neboli bude pokračováno. Těšte se na závěrečný díl!