že jsem dospělýDnes jsem pohlédl na svůj občanský průkaz a po pěti minutách bádání se mi podařilo rozluštit všechna čísla na mém rodném čísle. Podle Krtečkova počítadla jsem si poté briskně spočítal, že je mi již nějaký ten pátek 24 let.

Jsem tedy dospělý! Sbohem, dětská léta! Sbohem, pomocná školo! Je čas vydat se vstříc dospělosti a vykročit pravou nohou na nezorané pole kariéry.

V Mateřídoušce přečetl jsem si článek Dády Patrasové o tom, že růžová je opravdu v módě. Můj dospělý oblek bude tedy doplňovat vkusné růžové sako zahraniční značky.

Doplnil jsem to zelenými kalhotami, přesně takovými, jako nosil Jestřáb, vzor všech nás mladých vlčat a i boty jsem obul podle jeho vzoru.

Ke škorním a obleku se ještě ovšem něco hodí. Klobouk, neboli Bouřka, jak praví hrdina mého oblíbeného dětského comixu Rychlé Šípy, Rychlonožka.

Byl jsem oblečen přesně podle všech moderních trendů. Prostě jako pravý, dospělý muž. Teď zbývalo to poslední, sehnat si práci, abych byl prospěšný pro celou společnost.

V časopise ABC jsem objevil článek „mobilní komunikace letí světem“ a bylo tedy rozhodnuto. Správný dospělý muž musí pracovat v oboru, který jde dopředu. Jedině tak může být opravdu prospěšný společnosti.

Gumový kačer, můj věrný průvodce cestami dětství, zůstal tentokrát doma. Přeci jenom ani v Rychlých Šípech žádný dospělý muž za sebou gumového kačera netahá.

Místo koloběžky jsem použil kolo. Přesně proto, abych dokázal, jak jsem dospělý. Letěl jsem rychle jako vítr vstříc své budoucnosti. Jan Tleskač by záviděl, protože jsem opravdu šlapal do pedálů své skládačky tak úporně, až mi připadalo, že se nadnáším.

Můj profesionální úsměv dospělého muže křivily jenom mírné chmury právě opuštěného dětství. Již nebudu moci spát s Muchláčkem, svým milovaným medvídkem. Večerníček budu muset nahradit večerními zprávami, což je přeci jenom hodnotnější zdroj zábavy a poučení pro dospělého muže.

Cestou za prací jsem se stavil na poště a odhlásil jsem předplatné Mateřídoušky a ABC. Místo toho jsem objednal Svět motorů, čtivo pro pořádného dospělého muže a jeden časopis s lechtivou tématikou, protože je již načase, abych se v poli milostných hrátek něčemu přiučil.

Konečně stanul jsem před T-Mobile, jedničkou na trhu komunikací (to jsem si přečetl v časopisu Junák). Vešel jsem na recepci s hrudí hrdě vypjatou, na tváři profesionální úsměv.

„Dobrý den, přišel jsem žádat o práci.“ povídám paní na recepci silným a pevným hlasem a předkládám jí své poslední vysvědčení z pomocné školy, kde se hrdě leskne razítko červené kopretiny, odznak to pilného studenta.

„Paní se na mne shovívavě usmála a povídá: „Ty bys tady akorát mohl dělat strašáka na neplatící zákazníky!“¨

No tak jsem to vzal. Dostal jsem skvostnou cedulku s nápisem: „Tak takhle dopadnete, když nebudete T-
Mobile platit účty“ a byl jsem poslán do města. Prý ať se jenom procházím a to bude náplní mojí práce.

Lidé se na mne vřele usmívají. Zřejmě pochopili důležitost mé práce a její význam pro celé lidstvo. Někteří lidé se na mne usmívají dokonce tak vřele, až se za břicho popadají.

A já se na ně usmívám také, protože dnes jsem konečně dospělý.