Based on the true storyBylo nebylo, ale spíše bylo než nebylo, protože jinak bych to nemohl vyprávět. Za devatero lesy, devatero horami a devatero řekami se u přehrady Lipno narodila princezna. Říkejme jí třeba Hanka.

A jak to tak v každé pohádce bývá, při narození této princezny asistovaly družičky. první družička princezně slíbila dlouhý život a pevné zdraví. Druhá jí slíbila prince, který si jí vezme za ženu. A třetí … třetí družička nebyla pozvána a tak princeznu proklela.

Hanka byla stižena hroznou kletbou. Nesměla sníst cokoliv, v čem byl cukr. Ale naštěstí dvorní alchymisté Hance vymysleli kouzelný trn, kterým se několikrát za den musela píchnout, aby mohla jíst sladké.

Zbylé dvě družičky tu strašnou kletbu naštěstí slyšely a tak společně daly Hance do vínku ještě jedno přání. Princ, pokud jí políbí z pravé lásky, tak jí zachrání z toho strašného prokletí.

Čas utíkal jako voda a Hanička rostla do krásy. A stále se na obzoru neobjevoval žádný princ, který by jí mohl zachránit jenom proto, aby ona mohla potom zachránit jeho. Celé království kvůli tomu truchlilo.

Mezi dvořanstvem se šuškalo, že princové krásnou Hanu nechtějí jenom proto, že jim připadá jiná, divná. To kvůli tomu magickému trnu, který ji zajišťoval život a pevné zdraví. A tu starý mudrc vyřknul věštbu:

„Hanko, vem svoji nejlepší kamarádku a běž do temného lesa. Za třetím dubem sídlí skřítek. On snad ví všechno. Běž za ním a on ti poví jak na to. Ale pozor! Skřítek je šalamoun! Dej pozor na to, co on říká!“

A tak Hanka udělala, jak mudrc řekl. Vydala se do lesa s Evou, prostou dívkou z podhradí, se kterou odmalička vyrůstala. Šly dlouze a bloudily lesem dlouhé a dlouhé hodiny. Když už obě myslely, že jsou nadobro ztraceny, vykouknul zpod velkého hřibu veselý skřítek.

„Jůůů, dvě velký slečnýýýý! Co chcetééé?“ řekl onen skřítek veselým hláskem a šibalsky se na obě dívky podíval.

„Já jsem Hana a tohle je Eva.“ pozdravila silným hlasem Hana tak, jak jí to vždycky rodiče učili.

„Málem bych zapomněl své ctěné jméno!“ uchechtl se skřítek a vesele vyskočil na hřib. „Jmenuji se Tasselhof Bosonožka.“ řekl pak a začal vesele kmitat bosýma nožkama ve vzduchu.

„Přišly jsme pro radu.“ osmělila se Eva.

„Všechno vím, všechno vím!“ zahlaholil skřítek a stále se šibalsky díval na obě dívky. „Ale jestli cheš radu, Hano, musíš mi nejdřív dát svůj kouzelný trn. Stejně ho po mé radě nebudeš potřebovat!“

Hanou projel mráz. Dávala všanc všechno. Výroba nového trnu byla možná jen za úplňku. A jeden právě minul. A tak dlouho bez kouzelného trnu by asi nepřežila…

Rozhodla se riskovat všechno. Podala svůj kouzelný trn Tasselhofovi. Skřítek si jej nedočkavě vzal a kouzelný trn zmizel kdesi v záhybech jeho šatů. Hana trnula nedočkavostí.

„Tak, teď když mám, co jsem vždy chtěl, dám i já tobě to, po čem toužíš.“ začal svoji řeč skřítek. Obě dívky hořely nedočkavostí. „Hano, jak se má Kuba? No ten podkoní, co po něm tolik koukáš.“ zeptal se dál skřítek.

Hana se trochu zarděla a pak řekla: „S Jakubem jsem se párkrát tajně sešla, ale nesmí o tom vědět tatínek. Proč se ptáš?“

„Protože teď s Kubou bude chodit tady Eva.“ řekl rázně skřítek a ještě dodal: „A ty, Hano, budeš chodit s Marinem. No tím kovářem, co po něm tolik kouká Eva.“

„Ale my na sebe budeme žárlit!“ řekla váhavě Hana.

Skřítek se zamyšleně poškrábal na bradě a řekl: „To už je váš problém. Jediný, kdo tě Hano může políbit z pravé lásky je Martin. Je to zakletý princ. Ale potřebuje vysvobodit!“

„A ty, Evo, neboj se že získáš jenom podkoního. Jakub je chytrý hoch a jedině s ním budeš šťastná. Ale jak se zachováte, nechám jen a jen na vás. Máte přesně týden na záchranu obou princů. Pokud se vám to nepovede, tak se sem Hano vrať. Vrátím ti tvj trn a ty ho budeš muset užívat do konce svého života.“

S tím skřítek zmizel.

Hana se zhluboka nadechla a vyrazila z lesa.

A jak se rozhodla? To už je jiná pohádka…