Nebo nechceme?Ach jo, tahleta inspirace cizíma lidma a hovorama co s nima vedu, mě jednoho dne roztrhá 🙂 Nejdříve jsem psal o plození dětí. A samozřejmě, že to u plození, či případné výchovy dětí nezůstalo. Probírali jsme to dál.

Dostali jsme se na dospívání. I já jsem si tím prošel. Když mi bylo asi takl 15-16 let, tak jsem chtěl být strašně dospělej. Myslel jsem si, že být dospělý znamená nějakou výhodu.

Tou výhodou jsem viděl, že budu moct kouřit a pít alkohol. Úplně jsem zahodil svoje dětství jenom proto, abych byl cool, abych byl pan Někdo, abych konečně alespoň jednou zapadnul do party ostatních.

No a poslední dobou se zase snažím objevit tu magii. Magii běžného světa, kterou jsem někdy v patnácti letech zahodil. Zahodil jsem jí jenom proto, že jsem chtěl být dospělý. A když se ohlédnu zpět, tak jsem rád, že to bylo až v patnácti letech.

Je to možná tím, jak se zoufale dnešní mládež snaží „být cool“ a „být někdo“ což jinými slovy znamená obléknout se jak ostatní, chovat se jak ostatní a dělat to ostatní. Být cool znamená být součástí stáda, jít s davem.

A dav jako takový má většinou nějakého vůdce, který zneužívá davu. Většinou to začíná cigaretou. A pokud chce být zbytek davu cool, následuje vůdce. Slepě a bez ptaní.

Jak jsem někde slyšel – třináctiletí následují patnáctileté, patnáctiletí se snaží být jako osmnáctiletí … a osmnáctiletí už na to jaksi kašlou, protože jsou z alkoholu a drog zhuntovaní.

A to nemám „z doslechu“. Před T-Mobile jsem dělal v internetové čajovně. (Ano, to lze) kde půlhodina internetu stála devět korun. A navíc to bylo přes léto v panelákové oblasti.

Tudíž mi na „čaj“ chodily děcka kolem tak 12 let, co měly přesně těch devět korun na půl hodiny netu. Ale ty děcka potřebovaly zabít mnohem více času. Protože jejich rodiče byli pánové a dámy podnikatelé.

A ti jim vzali zže života magii…

Seděl jsem takhle před čajovnou s jedním klukem a „kouřili jsme“ – on kouřil a já seděl a poslouchal. Všechny děcka byly venku, tak jsem si to mohl dovolit. A tak nějak jsem se s tím klukem zapovídal.

„Víš,“ povídá on mezi jednotlivými dávkami nikotinu, „ještě v desíti letech jsem měl cigaretu jenom pro machrování.“ Potáhne znova, aby dal svým slovům důraz: „Ale teď, v jedenácti letech…“ vypustí kouř „jsem závislej.“

Viděl jsem devítileté kluky pít vodku. Věděl jsem, za jakým účelem chodí ti kluci na internet zrovna do čajovny. Bylo to porno. Ale co mám dělat? Mám je vyhnat ven, nechat je tam nudit se a přemýšlet, co by mi vyvedli za to, že jsem je nenechal na netu?

Bavil jsem se tak nějak o tomhle tématu s Happy – ono je to poznat i podle příspěvku o plození dětí, s kým jsem se to vlastně bavil. A to dospívání byl jeden z jejích dalších důvodů, proč nechce mít děti.

Já jsem totiž argumentoval magií. S tímhle hnusným světem se vyrovnáme jenom díky magii. Plyšáci mluvěj a venku na vás může číhat drak, nebo alespoň loupežník.

Ale v určitém věku, jak se zdá, tu magii zahazujeme, nebo nám jí někdo sebere. Jenom proto, abychmo se po prchavý okamžik svého dospívání cítili dospělí. A zjistili, že ani dospělí bez magie nemůžeme žít.

Proč potom tolik dívek pořád čeká na prince na bílém koni? A proč tolik kluků touží po takové princezně, aby potom ona mohla zachránit je?

Nechme toho … nevím, kam to směřuje. Příště raději napíšu něco vtipnýho.