Něco pro Bena 😉Generál zamyšleně procházel zákopy. Téměř automaticky odpovídal na pozdravy svých vojáků pouhým náznakem zasalutování V hlavě se mu neustále opakovala jedna a tatáž myšlenka. Myšlenka ohledně počtu a síly jeho vojáků.

Už je to dlouho, co se snaží ubránit svojí domovinu. Už je to strašně dávno od chvíle, kdy přišly nějaké posily a zásoby. Generál se na chvíli zastavil a marně si pokoušel vzpomenout, kdy že naposled přišly zásoby. Nemohl si vzpomenout. Až se sám sebe lekl.

Používají zbraně cizáků na obranu vlastní domoviny. Jedí cizácké jídlo, aby měli dost sil na bránění své vlastní domoviny. Najednou generálovi připadlo, že bez útočníků by asi nemohl přežít. Žijí s agresory v tiché symbióze. A přitom se jeden snaží zničit druhého. Potřásl hlavou a šel dál.

Pokud on zklame, nebude tu již nikoho, kdo by zastavil nepřátelské hordy. On byl poslední záchytný bod před branami hlavního města. Jakmile se tam útočníci dostanou, tak bude vše ztraceno. Plány jejich velkého projektu, i naspořené bohatství.
Pokračoval dál zákopem a zase v duchu počítal své vojáky i jejich bojeschopnost. Málo, je to strašlivě málo. Byla jenom jedna jediná možnost.

A to se právě chystal generál podniknout. Zoufalý protiútok. Pokud má zamřít, tak na bitevním poli. A ne v zákopu, jako nějaká Iksanská krysa.

Ale to už došel do briefingové místnosti. Přelétl očima místnost a pokusil se nijak nedat najevo, že ani tato místnost nebyla zaplněná. Tak málo jich zbylo. A útočníků jako kdyby neubývalo&

Generál si už jakoby automaticky přejel rukou po přívěšku, co se mu houpal na krku. Byla na něm vyobrazena Regenerační nádrž. Znak a hlavní zásobárna nového života u Bene Tleilax. Šum v místnosti utichl a tak mohl generál promluvit:

„Vojáci! Je psáno, že příjde Den Bodal! Je psáno, že příjde den vítěztví, kdy potečou řeky krve! Krve nevěřících! A ten den se blíží! Běžte, běžte a bojujte jako nikdy předtím!“

„Smrt! Smrt! Smrt! Smrt! Smrt!“ začali sborově skandovat vojáci. Generála přepadla bojová horečka a začal skandovat se svými vojáky. Už mu nepřipadalo, že je jich tak málo.

Na obzoru se začaly objevovat první matrixtrajlery. Poslední zbytky pozemní obrany do nich začaly pálit. Kdy bude těchto posledních pár raketových sil zničeno, bylo jenom otázkou času. Vojáci se pomalu začali chystat do bojových pozic.

První matrixtrajler přistál a začali z nich vyskakovat první nepřátelé.

„Útoook!“ zavelel generál. Nejlepší obranou je útok. Jeho Tvaroví tanečníci se dali do pohybu. I on si začal hledat prvního protivníka. Začal tvarový tanec. Tanec plný krve a smrti.

V zápalu boje generál úplně zapomněl, že existují i jeho spolubojovníci. Střílel a sekal a bylo mu úplně jedno do koho. Kolem něj odletovaly useknuté údy nepřátel a jeho oděv se začal třísnit krví.

Boj skončil tak rychle, jak začal. Generál se udýchaně rozhlédl. Byl sám. Naprosto sám. Jedna nula. Pomyslel si ironicky a pro sebe se usmál.

Co to je smrt pro někoho, kdo ovládá své geny? Jeho spolubojovníci se co nevidět znovu vynoří z regeneračních nádrží noví a ještě lepší.

Brány Bandanlongu se začaly otevírat a vybíhali z nich první Gholové. Bude jich potřeba. Ani kousek genetického materiálu nesmí přijít nazmar. Další generace vojáků bude mnohem bojovnější.

A den Bodalu je zase o kousek blíž…