Kde je sakra pravda?Představme si šest slepých Indů, kteří příjdou ke slonovi a začnou ho prozkoumávat. První příjde k chobotu, ošahá ho, a řekne si: „Slon vypadá jako hadice“.

Druhý se postaví ke klu a učiní závěr, že jednoznačně slon musí vypadat jako … větev? Prostě něco pevného a tvrdého.

Třetí ohmatává slonovi nohu a samozřejmě si začne myslet, že slon jednoznačně vypadá jako sloup a není nic jiného, než sloup.

Čtvrtý přistoupí ke slonovi z boku a začne slona vnímat jako velkou zeď. „Můj slon je jako velká zeď“ říká si pro sebe a s tím se spokojí.

Pátý sedí na hřbetě a dotýká se slonova ucha. „Slon je jedna velká plachta“ říká si a spokojeně si sedí dál.

A šestý je u oháňky. Slon musí vypadat jako provaz a to je tvrzení, za kterým si stojí. A přitom všichni ohmatávají jednoho slona, jenom každý má na něj jiný názor. A přesně takhle je to s náboženstvím a Bohem.

Opravdu to tak je?

Položím pár šťouravých otázek a s dovolením si na ně hned odpovím. První otázka zní: Proč slona zkoumali jenom jednou? Odpověď je nasnadě: „A opravdu většina lidí zkoumá Boha víckrát, než jednou?“ Pro většinu lidí je prostě Buddha bůh a není jiného. Nebo Alláh, Ježíš … kdokoliv.

Proč si nevyměnili místa? Ptám se dál. A opět si odpovím: „A opravdu se muslim na chvíli stane křesťanem?“ Tohle se neděje ani v realitě. Nevymění si místa, protože s tím, kde jsou, jsou spokojení.

Proč se o svém zkoumání spolu nebavili? To jsou i hluší a němí? A opět je tu odpověď: „V’iděli jste někdy třeba Žida a Muslima se spolu bavit o Bohu?“ Tahle diskuze většinou končí náboženskou válkou. Budou se možná spolu bavit, ale stejně se nebudou navzájem poslouchat.

Co z toho plyne? Zatím to tak vypadá, že všechna náboženství ošahávají jednoho a toho samého Boha. Každý ho vidí jinak, ale je to dáno tím, že každý je na jiném místě a tudíž má „jiná pozorování“.

Jenže je tu ještě jedna otázka: Všímáte si, že je tu ještě někdo? Je tu přece vidoucí pozorovatel. Někdo, kdo vidí to marné pachtění šesti Indů a říká: „Vy všichni se mýlíte. Jenom já mám tu pravdu. A pravdou je, že Bůh je jen jeden.“ Ale kdo je ten pozorovatel?

Někdo kdo je nad Bohem? Co to je za nesmysl? Pokud postavíme Boha na pozici „nejvyššího“ tak přece nemůže být zcela logicky nic nad ním. A i kdyby.

Opravdu ošahávají jednoho a téhož Boha?

Dám malý příklad: Třeba Buddhismus říká, že tento svět je pouze iluzí. A my se musíme od té iluze oprostit (meditací) a jedině tak dosáhneme Nirvany, stavu blaženosti, momentu, kdy naše duše splyne s všehomírem a oprostí se od nekonečného cyklu reinkarnací.

Zlem v Buddhismu je touha. Pokud po něčem toužíme, tak jenom zapadáme do tohoto špatného a iluzorního světa. Musíme se oprostit od veškerých tužeb !

Jinými slovy Buddhismus říká: „Monitor, ze kterého čtete tenhle hlubokomyslný plk je pouze vaší iluzí a doopravdy neexistuje. Začni hezky meditovat, protože jinak budeš v tomhle špatném světě uvězněn i po příští reinkarnaci.“

A vedle máme křesťanství: Tento svět byl stvořen Bohem – Otcem k dobrému účelu. Byl nám dán k tomu, aby jsme se z něj radovali a užívali si ho.

Ale objevilo se zlo, zlo jménem hřích, které nás vede na scestí. A jediná možnost, jak se zbavit zla – hříchu – je ta, že budeme činit pokání a věřit v Ježíše Krista jako jediného Boha. Jedině tak se dostaneme do Ráje, kde již není hříchu (a podle Bible tam není ani moře :-).

Křesťanství říká: „Monitor existuje a je tu pro to, aby jsi si z něj radoval. Ale jestli nebudeš věřit v Ježíše, tak máš velkej problém a skončíš v pekle.“

Uplně se mi sem hodí Aristotelova logika: A nemůže být A a zároveň nebýt A ve stejný okamžik na stejném místě.

Jinými slovy, když jeden říká „Monitor tu není“ a druhý ve stejný čas a za stejných podmínek říká „Monitor tu je“ tak zcela dle zákonů logiky jeden výrok nemůže být pravdivý.

Jenže.

Jenže nemáme tu jen dva proudy. Máme přibližně osm hlavních náboženských proudů (včetně ateismu, vážení) a každý z nich říká: „Já mám tu pravdu!“. Vyloženě se sem hodí slova Ježíše: „Já jsem ta pravda i láska i cesta. Nikdo nepřichází k Otci nežli skrze mě.“

Logicky z výše uvedeného vyplývá, že když všichni (včetně ateismu) tvrdí, že oni mají tu pravdu, tak jsou z toho jenom tři východiska:

1.: Žádná pravda není
Ovšem, pokud chci tento výrok prohlásit za pravdivý, tak popírám logicky sám sebe. Musí tu být nějaká pravda, aby výrok mohl být pravdivý. A nemůže být A a nebýt A ve stejný čas na stejném místě. Tudíž tohle je sebepopírající tvrzení. Prostě když řeknu: „Já neexistuju“ tak tu přece něco musí existovat, aby ten výrok mohl zaznít. Chápete?

2.: Všichni mají pravdu
Takže, ať už jste ateisté, satanisté, křesťané, židi, muslimové, buddhisté, hinduisté, lámaisti, šintoisti …Máte pravdu a vaše učení je pravdivé, jenže zcela zákonitě musíte vy všichni ošahávat jednoho slona.

Což je teda naprostá hovadina. Když všichni tvrdí něco tak absolutně rozporuplného, jako třeba buddhisté a křesťané. To nemůže být chobot a bok, to jsou … slon a tygr.

Logicky vyplývá, že:
3.: Pravdu má jen jeden a všichni ostatní se mýlí
Jenže kdo má tu pravdu? Je opravdu svět iluzí, jak říká Buddha? Jsme jen snůškou genů, jak tvrdí ateisté? Opravdu se díky víře v Ježíše zbavím hříchu, ať už to je cokoliv? Když se budu pětkrát denně modlit k Mecce a vykonám do ní pouť, bude mě pak čekat opravdu ráj, kde v potocích teče alkohol a k dispozici budu mít nespočet mladých dívek?

Tohle východisko je hodně nepopulární. Ať ukážete na kohokoliv, s tím, že má pravdu, tak vždy tu bude asi tak 5 miliard lidí, co se zcela zákonitě musí mýlit.

Tím můj hlubokomyslný plk končí. Pravdu má jen jeden, ale kdo má doopravdy tu pravdu … to si netroufnu tvrdit. Jelikož jsem se o tom bavil s křesťanama, tak samozřejmě bylo nakonec rozuzleni, že:

A nám připadá, že největší kousek pravdy ukrojil Ježíš ve svém životě a svých skutcích. No, samozřejmě, že vám tohle řeknou. Muslim to samý řekne o Alláhovi atd. atd. atd.

Bylo by přece blbý věřit v Alláha a být přesvědčen o tom, že Ježíš má pravdu 🙂

Jediný, jak se dá zkoumat, zda opravdu ten, či onen má pravdu, je zkoumání jeho učení:
1.: Realističnost Učení odpovídá realitě. Omlouvám se všem Buddhistům, ale když mi nějaká velká iluze spadne na nohu … tak ta bolest je opravdu hodně reálná.

2.: Vnitřní koherence Učení si samo sobě neodporuje. Teď mě fakt Buddhisti nebudou mít rádi, ale v jedný části Buddha říká, že svět je iluzí a pak koná zázraky. No, sakra. Abych mohl konat zázraky, tak svět musí být reálný, ne? Jinak by to byla jen jiná forma iluze.

3.: Livability neboli „žitelnost“ podle daného učení se dá žít. Teď mě asi Buddhisté přestanou číst, ale když je svět iluzí, proč přecházejí na zelenou? Vždyť ten náklaďák je jen iluze, ne? A proč neprojdou zavřenými dveřmi, když je to jen iluze, he?

Ale mám tu zas jeden problém: Tyhle tři body se dají použít jak pro tak proti jakémukoliv náboženství. Třeba Ježíš v Lukášově evangeliu říká: „Nechte všechny své věci, tam kde jsou, ani peníze si neberte a běžte mezi lidi a hlásejte, že Království nebezké je nablízku.“ Proč tohle křesťani nedělaj?

Popsal jsem snad dvě stránky textem a jsem tam, kde jsem. Pravdu má jen jeden a neexistuje žádný způsob, jak určit, že zrovna tenhle má pravdu. I ty tři celkem rozumné body pro pravdivost nejsou moc nápomocny, protože se dají použít i proti pravdivosti.

Řešení nechám na vás. Já ho totiž nemám. A když se objeví někdo, kdo vám bude hlásat „Já mám tu pravdu“ tak mu nevěřte. Jenom se dotknul nějakého zvířete a ani neví, jestli je to slon, nebo tygr.

The truth is out there.