Další generace TasslovicTenhle blog potřebuje změnu. Kdo to nepochopil, tak asi není stálým čtenářem. Ale to, jak poslední dobou tenhle blog upadal a stával se spíše hlubokomyslným plkem, bylo až hrozné.

Celý dnešek jsem přemýšlel, co s tím. Prostě už mě přestalo bavit psát krátké příběhy ze svého života. Už mě vyloženě nebaví psát věci, kde jsem hlavní hrdinou já.

A zároveň jsem grafoman. Takže ve psaní blogu pokračovat chci a pokračovat budu. Možná, že budu míň čitelnej, ale mě je to celkem jedno. Tenhle blog je psanej totiž pro jednu jedinou osobu.

A tou osobou jsem já.

A já prostě neumím psát něco, kde nejsem hlavní postavou. Ano, jsem egoista, sebestředný egoista, ale to se hned tak nezmění. A tak mě napadlo řešení mé bloggerské krize.

Rubriku Den94ek budu využívat už jenom tehdy, když se mi udá něco obzvláště zajímavého. To, že mi došel toaletní papír a nebo v mém případě jaký mobilní telefon zrovna mám mi teda nepřipadá záživné.

A co teprve mým vůbec né hnusným fanynkám?

Hlubokomyslné plky se pokusím využívat pokud možno co nejméně. Jenom když se budu chtít nad něčím opravdu hlubokomyslně zamyslet. Pokud chcete něco nádherně hlubokomyslného, tak čtěte Mike.F´s lonley hearts team. Jeho všímání si detailů prostě nikdy nedosáhnu.

A co mi teda zbylo? Trapné pokusy pro mé povídky? Nikoliv. Do trapných pokusů budu trapně básnit, ať se vám to líbí, nebo ne. Smějte se mým básním, že jsou trapné. Já to stejně vím taky.

Tudíž jsem si vymyslel dvě zbrusu nové rubriky, kam hodlám pokud možno teď psát. o čem ty rubriky budou nechám na budoucnosti, alespoň vás přinutím sem ještě jednou vlýzt 🙂

A ten Shadowrun dopíšu … slibuju. Mám to v plánu na tento rok. Hned za bodem 45: „Naučit se Portugalsky.“

Toť změna v tomto blogu. Rozlučte se s tím, že budete vědět každý den vědět, co se mi událo. Pořád budu hlavní hrdina já, jenže tak trochu jinak.

Přesně tak jinak, aby to uspokojilo toho grafomana, co sedí u tý klávesnice, když je venku tak hezky.

Běžte ven. Tam venku je realita. Realita, která stejně nejde popsat. A to mi věřte, já jsem se o to pokoušel asi tak půl roku. A nyní již nemám síly.

Tomu se říká konec jedné rubriky. Či spíš z hlavní rubriky dne dělám jednu nádherně odstrčenou.

Yeah! Jigga jigga! (To bylo pro Kolju 😉

Stay tuned. More has to come.