A nyní vidímZní to dost trapně. A taky se teď celkem trapně cítím. Celých 14 let jsem neviděl naprosto jednoduchou věc: On miluje ji a ona miluje jeho. Jednoduché a geniální zároveň. A mě trvalo 14 let, než jsem na to přišel.
Ano, hádáte správně. Zbytek tohoto plku padne na pouhopouhé vysvětlování prvního odstavce. Pokud se vám to nechce číst, tak přepněte. A vy zbytku – jeden člověku – to čtěte dál.
Prostě a jednoduše, moji rodiče se rozvedli.
Kdysi dávno.
A jelikož život jde dál, tak se oba dva oženili, potažmo vzali. Já žiju s mámou a jejím manželem. A dnes, právě teď, jsem se vrátil od táty (a jeho manželky) z návštěvy. Takže pokud tu jsou nějaké překlepy, tak je omluvte. Mám v sobě osm piv a panáka.
Prostě jsem měl touhu mého tatíka vidět a hlavně ho informovat o sledu událostí, co se mi děly a o kterých tady nepíšu, protože jsem na ně vyhlásil silnou cenzuru. Jo, smiřte se s tím, můj tatínek ví víc, než víte vy. Smůla, co? 🙂
A dneska … nebo včera … vem to čert … jsem se poprvé – a doufejme že né naposledy podíval na manželku mého otce očima mého otce. A najednou jsem si uvědomil, že on jí miluje a ona miluje jeho.
Byl to pocit, jako kdybych chodil kolem obrovského billboardu s napsným řešením, ale neustále se díval na zem. A najednou se člověk podívá nahoru a vidí řešení: On ji miluje a ona miluje jeho.
Jo, opilecky tu větu opakuju neustále dokola, ale teď mi to připadá jako tak naprosto zjevné řešení, že to prostě opakovat musím. A hlavně z toho důvodu, že jsem tohle řešení 14 let neviděl. Tak si to užívám. Přišel jsem na něco, na co jsem měl přijít mnohem dřív.
Možná že se vám to už někdy stalo. Možná že ne – a jestli ne, tak vám závidím. Prostě si u nějakýho páru – nejlépe u vašeho otce či matky a jeho nové/ho manžela/ky položíte otázku: „Proč on si sakra vzal tuhle ženskou? Tuhle šílenou ženskou? Tuhle příšernou ženskou?“
A čtrnáct let vám trvá, než najdete odpověď: Protože on miluje ji a ona miluje jeho. Jednoduché a prosté. A já mám navíc to štěstí, že i po čtrnácti letech se k sobě tihle lidi chovaj, jako kdyby se znali 14 dní.
On miluje ji a ona miluje jeho. A to už 14 let. Síla, co? Neříkiá se tomuhle náhodou šťastné manželství? Podle mě tohle je naprostej příklad šťastného manželství.
No, už plkám nesmysly, takže jdu spát. Ale jenom na závěr vám dám radu: Pokud se hodláte vrhnout do toho absolutně riskantního podniku jménem manželství, tak si zodpovězte tu základní otázku: „Miluju ho? Miluju jí?“.
A pokud vaše odpověď zní ano a pokud se k sobě i po roce chováte stejně, jako kdybyste se znali 14 dní, tak do toho běžte. Ano, ten druhý má své chyby.
U manželky mého otce jsem ty chyby sledoval celých 14 let a těch chyb není fakt málo. A samozřejmě i můj otec není dokonalý – naopak, on je ještě větší šílenec, jak já (mám se na co těšit, jestli jsem to po něm zdědil, tak se v životě rozhodně nudit nebudu). A funguje jim to.
Funguje jim to 14 let. A on miluje ji a ona miluje jeho. Toť rada pro šťastné manželství.
Tentokrát dávám prostor i pro vaše plky. Ale jestli něco smažu, tak …
jsem vám to říkal.