Jooo, moje druhá bloggerská krize 🙂Stáří blogu 98 dní. A sakra. O 22 dní dřív, než jsem očekával. Průměrný blog se totiž „dožívá“ sto dvaceti dnů. A pak jej autor opouští. Takže ve chvíli, kdy jsem slavil šedesátku, jsem si řekl, že alespoň průměrný blog to tady bude.
Hm, asi sem fakt moc dlouho zavřenej doma a kombinace učení s netem mi leze na mozek. A tudíž dostávám druhou bloggerskou krizi.
Tentokrát je to o tom, že byť se tvářím, že není o čem psát, tak je o čem psát. Jenže je to natolik soukromé, že prostě do deníku otevřeného všem se to jaksi nehodí.
Takže mám zase tiky otevřít papírový deník. „Deník-co-nikdy-nikdo-nebude-číst“ a tak týden si tam sepisovat věci jenom pro mě. A pak zase zjistit, že to píšu stylem, aby mě všichni pochopili. Teda ti, co jednoho dne budou mít tu smůlu, že si papírový deník otevřou a přečtou.
Bych doporučoval vyhýbat se ostrým předmětům, pokud si někdo hodlá přečíst můj papírovej deník. Je takovej … psycho
Heeeslooo heeeslooo heeeslooo! Zahesluj blog, Tassle!
Problém. Blogy publikované přes FTP zaheslovat prostě NEJDE.
Docela drsná krize.
Nijak se neloučím. Jak se tak znám, tak v rámci jednoho dne zase změním názor a budu hlubokomyslně plkat.
Ale teď mi prostě tenhle prostor nestačí k tomu, abych vyjádřil to, co doopravdy vyjádřit chci. Což mi hodně vadí.
Sejdeme se v lepších časech.
Předpokládám tak do týdne. Dýl to stejně nevydržím 🙂
Stay tuned. There is still something to come.