Jako druhou pozitivní věc jsem si připravil ten úplně nejlepší pocit, který jsem kdy zažil. A ano, dá se srovnat snad jedině s orgasmem.
Myslím si, že nejsem jedinej: Žvejkáte si takhle kus fakt dobrýho žvance a v tom se to stane.
A je jedno, jestli se zrovna jednalo o maso, ovoce, nebo zeleninu. Jednou se mi to stalo dokonce v momentě, kdy jsem jedl jogurt. Jo, o dnech blbec bych mohl napsat asi tisíc článků. Ale do toho se pustil už někdo jinej, takže pokračujme směrem k úžasnému.
Ale nejdřív si představte tu hrůzu: Žvejkáte a žvejkáte ještě víc a najednou kousek toho neskutečně dokonalýho jídla uvízne ve vašem mezizubním prostoru.
Možná si toho nevšimnete hned. Když máte štěstí, tak vás vaše tělo nechá dožvejkat. Ale jakmile žvejknete naposled, tak jste obětí svého imunitního systému:
Vetřelec! Vetřelec! Hlásí vaše zuby. A jazyk se vydává na záchrannou cestu. No jo, to by bylo ale až moc jednoduchý, kdyby se vám podařilo vše hned napoprvé. Ale vy si nemůžete pomoct. Ten cucek cuckovatej se vám zacuckoval někde v zádu mezi šestkou a sedmičkou a nechce ven. A váš jazyk se ho snaží zbavit stejně urputně, jako ten tulák rosy na kolejích v nechvalně známé písničce.
Zkusím to negativní přeskočit uměleckou zkratkou ještě více jazyka, pak nenápadné štourání párátkem a pak se z oběda nenápadně omluvíte na záchod, kde se na sebe šklebíte do zrcadla tak dlouho, dokud…
První člověk na měsíci. První člověk na Mount Everestu. Setkat se s prezidentem. Setkat se s hercem, či herečkou, kterou strašně obdivujete a pak…
Pak ten pocit, kdy jste konečně vyšťourali cucek z mezizubního prostoru.
Čiré, nefiltrované a nepasteritzované blaho.
Ten pocit je k nezaplacení. Jako když jednorožec ujíždí duhou za svitu atomové pumy. Je to svoboda, štěstí, pýcha a hrdost směstnaná do jednoho lahodného loku.
Lepší jak výhra ve sporte, lepší jak zlato z Nagana, je to jako sex.
A právě proto můj druhý pozitivní zápisek patří právoplatně tomuto pocitu.
Trackbacky/pingbacky