Jelikož mi byla Českou pohanskou společností poskytnuta první tři čísla časopisu Kolovrat, rozhodl jsem se zrecenzovat i plnou Samhainovou verzi

U tohoto vydání mám velký handicap: Mám v rukou plné číslo v takovém rozsahu, v jakém jej Česká pohanská společnost rozesílá předplatitelům daného časopisu. A vím, že většina z vás se k němu nedostane, protože jste si jej nepředplatili. Navíc plně respektuji rozhodnutí ČPS časopis zpoplatnit a nechci jim jejich rozhodnutí sabotovat tím, že bych časopis sdílel dál.

V minulé recenzi se mě Cody zeptal, jestli má Kolovrat srovnatelnou kvalitu se svým logickým předchůdcem – Věstníkem Pohanské federace. Já osobně si ale myslím, že bych měl také odpovědět na otázku, jestli to vůbec za dané předplatné stojí.

Stále jediný pes, co umí mluvit

Projekt Kolovratu je stále jediným pohansky laděným periodikem v Česku. Nikdo jiný nevydává pohanský časopis, ani za peníze, ani zadarmo. Takže stále platí moje pochybnosti, co jsem měl i před rokem: Těžko se kritizuje časopis, který je jediný svého druhu.

Ale oproti minulému roku se přeci jenom něco změnilo: Je to cena časopisu. Dalo by se argumentovat tím, že cena 50 Kč za číslo (v rámci ročního předplatného 200 Kč dostáváte 4 čísla) je v zásadě „komunitní podpora“ lidí, co dělají časopis ve svém volném čase, bez nároku na honorář.

Tento argument ale tak trochu padá poté, co jsem prošel náš byt a namátkou se podíval na ceny jednotlivých periodik, která máme buď předplacená, či jsme někde koupili:

Tajemství vesmíru: Cena 59 Kč, měsíčník. Časopis úzce zaměřený na milovníky vesmírných objevů.

Časopis Mensy ČR: Cena 100 Kč (v rámci členských příspěvků), vychází jednou za dva měsíce, určený pouze členům Mensy ČR.

Časopis F.O.O.D: Cena 29 Kč, měsíčník. Časopis zaměřený úzce na milovníky jídla. Měsíčník.

Marianne Bydlení: Cena 54,90 Kč, měsíčník o bydlení a nábytkovém designu.

Ano, naschvál jsem vybral co nejvíc srovnatelné časopisy, co by se mohly nějak porovnávat s právě zde recenzovaným Kolovratem. Ve všech případech jsou to časopisy určené velmi úzké nice čtenářů, kdy nelze očekávat, že by je četl každý na autobusové zastávce.

Navíc vždy do ruky dostáváte tištěné číslo časopisu. V případě Kolovratu máte „v rukách“ pouze elektronickou verzi, takže redakčnímu týmu Kolovratu odpadají náklady na tisk. A například v Mensovním časopise je minimum reklam (ale o tom někdy jindy).

Cena 50 Kč za jedno číslo je na běžném trhu cena za časopis na krásném papíře, plným profesionálních fotek a záživných článků. Argument „komunitního příplatku“ přijímám, ale na oplátku bych za něj očekával kvalitu.

Nezáživné

Časopisy čtu především kvůli zábavě. Nepotřebuji se dozvědět něco nového, nepotřebuji se něco naučit. Chci se hlavně pobavit. A troufnu si říct, že v takovém rozpoložení nebudu sám.

Do kategorie „zábava“ tak prostě nemohu začlenit článek Základy pohanství: Předkové. Troufnul bych si tvrdit, že i stávající čtenáři jsou v pohanství zběhlí už natolik, aby věděli, jak se s předky pracuje. A v nějaké nováčky doufat není možno. Ale o tom později.

Vůbec: Rozložení článků mě vůbec nelákalo k tomu se do čtení ponořit a časopis si lidově užít.

A stačilo by možná jen trochu redakční práce šéfredaktorky a lehce upravit nadpisy. Obecně mi připadá, jako kdyby nikdo z redakce nikdy nečetl časopisy. Za tohle vám, vážení, někdo platí peníze! Ačkoliv je grafická úprava velmi hezká, tak samotný obsah už tak lákavý není.

Ještě horší, než jsme si mysleli

V recenzi demoverze jsem hodně vtipkoval nad zkrácenou verzí článku Pohanské stopy: Má člověk právo rýt do skal? od Jožky. Po přečtení celé verze článku dodávám: Moje rýpání bylo naprosto oprávněné. Protože to, co je dnes považováno za vandalismus, může být za 200 let cenným zdrojem archeologických informací. (Jeden příklad za všechny: Díky „vandalům“ v Pompejích máme docela dobrý obrázek o běžném životě v Antice).

Druhý článek, kterého jsem se strašně děsil, byl Ekorubrika: Ženská ekomystéria, který také ve zkrácené verzi vypadal, jako děsivé zvěrstvo. Tak po přečtení celého článku jsem měl touhu mlátit hlavou do zdi. A ne tou svou vlastní. A to v klidu přiznávám, že o ženských mystériích vím velmi málo.

Ovšem ženská ekomystéria jsou na stejný princip, jako kdybych prohlásil, že si na letní akce beru vlastní půllitr a lemtám pivo jenom z něj. A jelikož všichni víme, že lemtání piva je mužské mystérium a šetření přírody od poházených plastových kelímků na pivo je ekologie, tak rázem máme mužské ekomysterium!

Chybí mi možnost nákupu jednotlivého čísla

Psal jsem to už v recenzi demoverze a zopakuju to znova: Kdyby ČPS nabízela k prodeji jednotlivá čísla, bude mít více odběratelů a možná i více přispěvatelů. Jedinečnost takového počinu (pohanský časopis) je značnou marketingovou a obchodní příležitostí.

Existují zde pohanské skupiny, které by se možná rády prezentovaly. Ale na to musí být přítomno široké čtenářské publikum. Ale to se nejspíš za současného obchodního modelu nevytvoří, protože málokdo si rád koupí Havrana v pytli. A ještě méně lidí si rádo takovou dodávku předplatí.

Model nyní nastavený snad nemůže vyhovovat ani samotné ČPS: Ačkoliv je tato recenze značně negativní, najde se v čísle pár dobrých článků: Třeba Majkliiho popis Lughnasadového rituálu, či zajímavé pohanské recepty. Obojí zapadne v předem definované skupině čtenářů, kdy nezbývá než se zeptat, jestli za současného stavu není třeba lepší interní fórum přístupné jen pro předplatitele.

Současná kvalita časopisu za předplatné totiž nestojí. A na druhou stranu se obávám, že ani sama ČPS nestojí o širokou čtneářskou základnu. Kolovrat tak bude především sloužit jako self support periodikum, které bude stranou zájmu pohanské veřejnosti.

Ale jedno je jisté: Pokud bude vycházet i za rok, a pokud mi jej Česká pohanská společnost opět poskytne, tak jej jednoznačně zrecenzuju.