A platí se u zvěrolékaře taky regulační poplatky? Co na to David Rath?Moje drahá jednoho dne přišla domů se zajímavou zprávou: To, že existují homeopatika pro lidi, jsem věděl už dávno. Ale že existují homeopatika i pro naše chlupaté miláčky, to jsem ještě nevěděl. Článek prý pravil něco o tom, že zkušený zvířecí homeopat (to zní jako sexuální úchylka, co?) je schopen vašemu miláčkovi předepsat například léky proti tomu, aby vám už neokusoval futra v baráku.

Nejprve jsem ze srandy zahlásil, že jestli takové homeopatikum bude brát náš pes, tak já chci taky. Jen si to představte:
V práci:

Já: Zapíjím nějaký prášek.
Kolega: „Co to je?“
Já: „Ále, léky proti tomu, abych neokusoval futra.“
Kolega: „Cože?! Ty doma okusuješ futra?“
Já: „Ne, ale náš pes to bere, tak já chtěl taky.“

Jenže pak jsem si představil, jak by to viděl Maxipes Fík, neboli náš pes. Jak již jistě víte, tak svého psa venčím prakticky jenom já, a tak vím, jaké má Maxipes kamarády – a hlavně kamarádky. Jsme chlapi, tak budeme primárně chodit za ženskejma, no ne? Tak na další naší procházce by to vypadalo asi takhle:

Fík: Čuchá si někde v trávě, jak to jenom náš Maxipes umí.
Kamarádka: „Čáááu, jak se vede.“
Fík: „Ále jo, všechno v cajku. Akorát mám najednou nutkavou a neodbytnou potřebu neokusovat doma futra.“
Kamarádka: „Cože?! Tys někdy doma okusoval futra?“
Fík: „Ne, nikdy. Jenže teď najednou, kdykoliv vidím futra, tak se mi zvedá kufr. Divný, co?“

S drahou jsme se bavili touto představou tak dlouho, než se náš pes doma zase nudil. Náš pes, když se nudí a má dlouhou chvíli, tak si onu dlouhou chvíli krátí tím, že ze zásobníku na papírové kapesníky tahá kapesník za kapesníkem a systematicky je cupuje. A když se Maxipes _FAKT_ nudí, tak onu cupaninu z kapesníků rovnoměrně rozprostře po podlaze našeho bytečku. V těch chvílích jsem celkem vzato rád, že bydlím jenom v malém 2+kk, takže úklid daného uměleckého výtvoru není zas tak strašnou záležitostí. Samozřejmě, jako majitele psa nás to nakrklo.

I dali jsme hlavy dohromady a vymysleli jsme: Když existuje homeopatikum proti okusování futer, tak jednoznačně musí existovat i homeopatikum proti cupování papírových kapesníků! A že jsem to já, tak jsem si okamžitě představil, jak by asi vypadalo moje další venčení s Fíkem:

Fík: Opět začmuchanej do něčeho extrémně „voňavýho.“
Kamarádka: „Ahóój. Tak jak? Jak futra?“
Fík: „No, už zase dobrý, ale pochopil jsem, že mi něco dávaj do žrádla. Najednou se mi nechce cupovat kapesníky, což byla moje jediná radost.“
Kamarádka: „Aha, to máš celkem blbý. Co s tím hodláš dělat?“
Fík: „No coby. Začal jsem jim okusovat futra! Ať mi zase dávaj ty původní prášky a já si můžu v klidu cupovat kapesníky!“

Takže, jak byste se jako majitelé rozhodli? S drahou jsme se nakonec shodli na tom, že daná homeopatika by byla dražší, než papírové kapesníky a brát psovi jeho jedinou (a celkem neškodnou) zábavu by také nemuselo být moudré rozhodnutí.

A vám radím také jedno rozhodnutí:

Nepřepínat!