A kam se poděly moje věci?Pokud někomu z vás připadlo, že mám rád jaro, tak … ano, mám rád zelené pučení, mám rád veselé čiřikání ptáčků (pokud to není o půl sedmý ráno na stromě pod mým oknem), mám rád alergické kuckání alergiků …
Ale nenávidím jarní úklid. Absolutně ho nesnáším. Je to z toho důvodu, že tentokrát to vzala matka fakticky vážně. Uklidila mi absolutně všechno. Moje věci!
Moje soukromé věci! Ok, to že mám na stole spousty papírů, co stačí otočit a přečíst si – to je mi jedno. Ale že si matka rozbalí pečlivě složený papírek a přečte si ho… A pak se mě ještě ptá na obsah… Uáh!
Tohle je na jaře to, co na něm prostě nenávidím. Z čehož plyne moje předsevzetí, že budu více pořádný. Hm, napsal bych sem smajlík, ale já to za á myslím vážně a za bé sem přece smajlíky (stále ještě) nepíšu.
Je to hrůza, ta moje nepořádnost. Dneska jsem mohl vypadnout ze školy mnohem dřív, jenže: Jenže to bych musel mít napsanej referát z práva. A bylo to hodně poznatelný, že jsem ten úkol neudělal. Ach jo.
A s úkolem na zítra jsem se ani neobtěžoval. Možná, že se ani nebudu obtěžovat do školy. A budu se učit.
Jo, učit.
Takže pokud mě uvidíte na Brainkingu, Universe, Raketě, Duně, nebo na ICQ, tak mě vykopejte se učit.
Jinak to bude konec.