Asi jsem málo akčníA nebo sem až moc akční. Ale ta akce je až taková, že buď na blogování nemám čas a nebo by mě za blogování vyhodili z práce a nebo prostě na blogování nemám čas.

Jako třeba dneska. Dneska jsem brzy (7:45) ráno vstal a hurá do školy. Přece jenom existuje pár předmětů, kam stále chodím i na přednášky. A právo mezi tyto předměty patří.

Možná to bude tím, že nejsou na právo skripta (jsem línej shánět). A nebo si prostě jenom užívám i toho pocitu, že právo může být alespoň trochu záživné. Kažopádně tam chodím a tak to prostě je.

Po právu jsem se potkal s DeXem. Nadějný prvák, ten DeX. Umí programovat v Assembleru. Já stěží pochopil Pascal. Jediný, v čem umím obstojně programovat he Karel. Ale to někdy příště, teď je hlavní to, že mi DeX vrátil skripta – a já už úplně zapomněl, že jsem mu je půjčil. (Neboj, Gormie, ten USB kabel na Siemense si stále ještě pamatuju 🙂

No a pak se mi ozvala jedna né hnusná dívka, že by se se mnou třeba ráda viděla a vůbec popila bílé víno. Ano, vínko, vínečko! Pivo? Pivo né! To máme přece zakázaný, milášku! Nu co, přijmul jsem.

Ale nejdřív jsem musel do práce. Kolja může potvrdit, pracoval jsem jak divej. Ani jsem pořádně tahat na BrainKingu nestíhal… Holt tak moc jsem se věnoval zákazníkům. Asi to bude tou dovolenou, zase jsem byl na zákazníky nějakej podezřele milej.

Moji pracovní aktivitu může potvrdit i Porcelain Doll, které jsem zrušil hlasovku, aniž by mě musela zavolat. Až tak jsem byl v práci akční. Buďte rádi, že neznám vaše čísla, neboť bych vám hlasovku zrušil taky.

A pak hurá na rande. Snad jsem tu vůbec né hnusnou dívku zaujal. Snad moje dokonalá znalost Červeného Trpaslíka mi pomohl. Snad to byl zajímavý začátek…

A nebo taky konec.