Archiv pro rubriku: Postřehy grafomana

Syndrom H jako hnus

Franck Thilliez: Syndrom E, Vydalo nakladatelství XYZ, 2016, Praha, 383 stran. Zdroj obrázku: Albatros Media

Málokdy si pomáhám oficiální anotací knihy, ale nějak potřebuju knížku uvést, abych ji dostal z hlavy:

Horké léto, dovolená právě začala, dvěma francouzským policistům však běhá mráz po zádech. Poručici Henebellové z Lille uprostřed noci zavolá jeden z jejích přátel a prosí ji o pomoc. Po zhlénutí anonymního krátkého filmu z padesátých let oslepl. V jiné části Francie komisař Sharko vyšetřuje pětinásobnou vraždu. Sadistický vrah obětem uřezal ruce, vyloupl oči a ukradl mozky. Oba případy spojuje záhadný „syndrom E.“

Ježíšek mi pod stromeček nadělil knihu Syndrom E. A když ji získával, tak se dozvěděl, že se jedná o knihu, kterou nejste schopni přestat číst. Bohužel měl pravdu…

Aby bylo jasno, problém mám s tím, o čem kniha pojednává. Sadistické vraždy, mysteriozní podtext a ještě k tomu oba dva hlavní policisté honí své vnitřní démony. Vše popsané do nejmenšího detailu, který se vám přímo zarývá pod kůži.

Knihu jsem musel několikrát odložit, z čistého zhnusení. Ale nedalo mi to, musel jsem se k ní vrátit. Potřeboval jsem vědět, jak to dopadne. Jako kdyby mi kniha nasadila vlastního vnitřního démona do hlavy, který šel vymítit jenom jednou cestou: Nasytit jej.

A knížka vám nedá vydechnout do poslední stránky. A dokonce ani do poslední věty. Dějové zvraty na vás vyskočí v nejvíc neočekávaných chvílích a zanechají ve vás otázku, jestli tahle knížka vůbec může dopadnout dobře.

Jako správná svině svinutá vám na danou otázku neodpovím.

Jenom zde zanechám jasné varování: Kniha je mistrovsky napsaná a nejde od ní odejít. Bez ohledu na to, jak moc vás její obsah zhnusí. Bez ohledu na to, jak moc vás děj knížky vyděsí, budese te muset vláčet bahnem hnusu a sadismu jenom proto, abyste umlčeli svého vlastního démona.

Myslete na to, než knihu otevřete.

Protože jakmile přečtete první stránky, není cesty zpět

Síla nudy

pritazlivost

Joe Vitale: Síla přitažlivosti (5 kroků k odhalení tajemství celoživotního bohatství a štěstí), Vydalo Ottovo nakladatelství s. r. o., Praha 2010, 320 stran. Zdroj obrázku: Martinus

To máte tak: Když začnete číst knížky o pozitivním myšlení a s ním spojeném osobním rozvoji, tak se ve vašem životě začnou objevovat lidi, kteří četli podobné knihy. A třeba vám nějakou půjčí.

Tuto knihu jsem dostal do rukou se slovy, že je fakt skvělá a musím si ji přečíst. A tak jsem se do ní pustil.

Nakonec jsem se včera rozhodl, že na ní aplikuju pravidlo číslo tři: Zahodit ji.

Teda, spíš ji vrátit svému majiteli.

Ne že by knížka byla špatná, ale je plná americké vaty. Na začátku nastíním myšlenku. A pak ji rozpliznu na dalších 50 stránek. A mezi to hodím ještě 20 stránek osobních zpovědí lidí, kterým myšlenka pomohla.

Původně jsem se zkoušel s knížkou „poprat“ zcela dle pravidla: „Když se ti do toho nechce, tak je to znamení, že se do toho máš pustit.“

Ale včera jsem pochopil, že raději dělám tisíc různých věcí, než abych doopravdy četl. A čtení je pro mě zábava, nikoliv nutnost.

A tak jsem v půlce knížky vytáhl záložku a vložil do knížky nové.

Jestli ale nejste políbeni americkou literaturou osobního rozvoje, tak přesto knížku doporučuju: Jsou v ní zajímavá zamyšlení, která mi něco dala.

Jenom kéž by to nebylo proloženo tolika stránkami nudné vaty…

Příručka tvýho života

miluj-svuj-zivot

Louise L. Hay: Miluj svůj život (osobní příručka), vydala Grada Publishing, Praha 2011, 183 stran. Zdroj obrázku: Martinus.cz

Zatím jsem ji jenom přečetl.

Teď začíná ta sranda část: Začít ji doopravdy vyplňovat.

Předchozí kniha, co jsem četl o pozitivním myšlení, je teoretickým úvodem. Tohle je opravdická praktická příručka. Není nutné číst ten teoretický úvod, protože i tady se dozvíte to nejnutnější k tématu.

Tudíž začínám paralerní čtení. Zatímco budu číst jiné knihy, tak tuhle jedu znova od začátku. Už samotné přečtení mi dalo pár nápadů k zamyšlení. Tak teď je jdu realizovat.

A podle posledního vývoje to vypadá, že moje první afirmace bude Mám skvělý mobilní tarif za rozumné peníze.

Máte zkušenosti s pozitivním myšlením?

Zaplatil jsem daně svému státu

dane

Tohle je jazykový rozbor současné situace. Postavte se před zrcadlo a řekněte si nahlas:

Zaplatil jsem daně svému ministrovi financí. Aby bylo na naše politiky a na moji politickou stranu.

Hnus, co?

Když používáme v komunikaci zájmena my, moje, naše, naši, tak se většinou ztotužňujeme s danou skupinou. My zakrádkáři už stříháme stromky. My rodiče už vodíme své děti ven na pískoviště. Naši hokejisté se pilně chystají na mistrák.

Ale když se s něčím hned tak neztotožňjeme? Použít zájmeno můj se jaksi příčí v hrdle. A naprosto vás chápu.

Já jsem tam toho pána, co teď dělá ministra financí, nechtěl. Dokonce ani tu jeho stranu jsem nevolil. Ani jsem nevolil ani jednu ze stran, co teď v parlamentu jsou. Naposledy jsem volil zelené, a ti se do parlamentních škamen ani nedostali.

Pak se těžko říká moji politici případně moje vláda. Nevolil jsem je. Ani jednu ze stran, co teď tvoří koalici, jsem v parlamentu nechtěl.

Ale zároveň si myslím, že čím víc lidí si o politicích a vládě osvojí přivlastňovací zájmeno můj, moji, tak se věci změní k lepšímu.

A co vaše daňové přiznání. Hotovo?

Proč by si Dunu měl přečíst každý spisovatel

duna

Knížka Duna od Franka Herberta je naprosto boží dílo. Jsem moc rád, že jsem se konečně dokopal k tomu si ji přečíst. Můžu si ze svého seznamu odškrtnout jednu knihu, co jsem si každopádně chtěl přečíst. A vy byste si ji měli přečíst taky. Obzvláště, pokud jste spisovatelé. Ať už profesionální, a nebo začínající pisálci.

Vy víte, co se stalo

Svět Arrakisu je neskutečně komplexní. Má vlastní historii a vlastní zvyky. Také podnebí. Do toho je celý svět zasazen do sci-fi prostředí, takže navíc tu máme orniptéry, těžební stroje, osobní štíty, a další vymoženosti ze světa představivosti pana Herberta.

Ale on se nezatěžuje s tím nám cokoliv vysvětlovat. A když už vysvětluje, tak prostřednictvím svých postav. Žádné sálodlouhé technické popisy, ani vysvětlování toho, jak to funguje. Kniha je napsaná stylem: „Vy víte, jak to vypadá a víte, jak se to stalo. Tak se tím nebudeme zdržovat.“

A navíc to funguje. Sežerete svět Arrakisu i s navijákem a necháte se do něj zcela vtáhnout. A když potřebujete něco vědět, tak nějaký důležitý detail z historie, či technologie je vám naservírován v přesný moment.

Uvěřitelné postavy

Jsme ve vesmíru. Potkávají se zde různé rasy. Možná to jsou lidé, možná to jsou potomci lidí, adaptovaní na nové podmínky vesmírného cestování. Dost často je jejich uvažování cizí vaší vlastní logice.

Ale jsou to postavy z masa a kostí. I když je někdo záporák, tak chápete jeho pohnutky. V mnoha knížkách a filmech jsem se těšil, až daný záporák umře, tak tady jsem se netěšil. I když je vám záporák nepříjemný, tak vám na něm, jako na postavě záleží.

A hlavně: Z knížky mám celkový pocit, že když hlavní postava udělí svému poručíkovi rozkaz, tak i přes to, že daný poručík v celé knize pronese pouhopouhé „Ano, pane,“ tak stále má svoji historii a svou vlastní motivaci.

Plány v plánech jiných plánů

Úskoky schované v úskocích jiných úskoků. Možná, že jste jednu z těch vět již někde slyšeli. Tak vězte, že autorem těchto hlášek je právě Duna:

  • Každá postava má svůj plán
  • Každá postava se snaží naplnit své plány
  • Všechny plány jsou značně rafinované a postavy tudíž skrývají své plány
  • Ani čtenář sám neví všechny detaily jednotlivýc plánů, dokud to není nezbytně nutné
  • Usilování o splnění plánu neznamená, že se plán splní
  • Jakmile je plán v chodu, tak stále není jisté, že se naplní tak, jak si postava plánovala.

Je osvěžující číst takovou knížku. Je hlavně osvěžující číst knížku, kde se plány neplní tak, jak by si ta která postava představovala.

Dunu jsem si opravdu užil. A jestli jste ji ještě nečetli, tak to napravte co nejrychleji.

A co tahle knížka přinesla vám?

E-mail za milion

David Kirš: Milionový email, 8-krokový plán, jak emailem více prodávat a méně obtěžovat, AMOS repro 2012, 103 stran

WP_20150216_001

To mi takhle přistál v inboxu mail od Davida že mi nabízí tuhle knihu za pouhých 59 Kč i s poštovným. Neodolal jsem už z čistě trollících důvodů, protože mi bylo jasné, že jestli vám jméno Robert Kiyosaki trošku zvedlo tlak, tak jméno David Kirš způsobí ještě trošku větší efekt.

Moje zvědavost dosáhla nebes, protože vím, jak ten člověk umí mluvit. Ale jak umí psát? Zkusíme se na to podívat:

Motivace, motivace, motivace

Zatímco ve videech to zní normálně, tak když vám v knížce neustále někdo opakuje že jste skvělí a že na to máte, tak to zní divně. A znělo mi to divně i v knížce Luisy Hay, kde jsem přeci jenom nějaké to pozitivní myšlení očekával.

Už jsem to někde četl

Rok vydání dává napovědět, že se mi do ruky nedostala úplně nejžhavější novinka. Zároveň se o oblast emailového marketingu tak trochu zabývám, takže některé myšlenky z knížky mi nejsou úplně cizí.

Odbočka: Až při psaní tohoto článku jsem si uvědomil, že mám jednu velmi úspěšnou mailingovou kampaň, na které mám každý týden víc jak 30 objenávek. Ale detaily někdy jindy…

Ale je to na jednom místě

Velkým přínosem je, že ty myšlenky, co jsem četl v různých jazycích a z různých zdrojů někdo  vzal a spojil je dohromady. K ruce mi tak přistála příručka, která dává dohromady to, co jsem měl jinak na několika různých místech

Je to reklama

Ale celkem dobrá. Tak schválně. I v češtině existuje několik systémů pro hromadnou rozesílku e-mailů. Napadne vás ale něco jiného než SmartEmailing? A když půjdete do cizojazyčných vod, tak se budete divit, kolik ryb vlastně plave v moři.

Jsem celkem rád, že jsem se rozhodl si knihu pořídit. Díky tomu, že to nebyl žádný „tlustopis“ jsem jí mohl prolétnout za několik dní. Někam si ji pro příště založím, protože ačkoliv se jedná o trošku starší dílko, tak některé myšlenky jsou myslím stále platné.

Poslali jste někdy někomu hromadný email? Jak to dopadlo?

 

Příliš nudná swingers party

František Kotleta: Příliš dlouhá swingers party, vydalo nakladatelství Epocha, Praha 2014, 277 stran

Mám rád béčkové knížky. Mám rád akčňácky akční příběhy, kde hlavní hrdina popadne kydlítko a pak kydlí a kydlí, dokud nevykydlí i toho nejposlednějšího slizkého záporáka. Dokonce mi nevadí primární zaměření na heterosexuální muže a s tím spojený titulek knížky tak, aby nalákal.

A přesto se mi tahle knížka moc nelíbila.

Zní to divně. Obzvláště když spojení „mozek mu vystříkl ušima“ je v knize zcela běžné. Ale chybí mi akčnost. Ačkoliv je knížka prošpikovaná střelbou a výbuchy, tak jako čtenář se nudím.

Kniha mi připomněla film 300: Vzestup říše, kdy jsem se cítil podobně. Před vámi se odehrává příběh plný akce, sexu a násilí, ale vás to nechává chladným. Především proto, že díky dikci knihy tak nějak tušíte, že hlavní hrdina to nakonec přežije.

Na druhou stranu je knížka solidní výplach mozku, který jsem tak trochu potřeboval. Oddechové čtení s nádechem tajemna. Nakonec jsem rád, že jsem ukecal kolegu a knížku si od něj půjčil a přečetl.

Finální verdikt? Četl jsem lepší. Ale k zahození to taky úplně není. Takže 60%.

VELKÁ PÍSMENA

Do centra Prahy to mám nedaleko. A tak, když se čas od času procházím po Pražském mostě a potkávám cestou Rusy, Číňany a jiné národy, tak lituji, že jsem nezůstal v Hradci Králové. Tam totiž nemusíte řešit tolik velkých písmen, jako v Praze.

Pražská šunka na Pražském mostě v zástupu ruských turistů? Nahání mi husí kůži, jak správně to napsat.

Zbytek češtiny – a nebo snad Češtiny – zvládám naprosto intuitivně. Můj vnitřní hlas mi řekne, kdy udělat čárku. Vnitřní editor napoví udělat více teček. Otazníky? Ale jděte!

Ani skloňování, či přechylování mě nevyvede z rovnováhy. Shody předsudků s podněty mi nikdy nedělaly problémy. Ale velká písmena? Vždy znejistím a sekám chybu za chybou.

Několikrát jsem si zkoušel číst různé poučky, ale i tak nevím, jak napsat větu, že jsem v Hradci Králové potkal několik pražských turistů a mezi nimi i profesora Pražáka.

Máte nějakou mnemotechnickou pomůcku?

Podělte se, prosím!

Myšlení bohaté a chudé

Robert T. Kiyosaki, Sharon L. Lechter: Bohatý táta, chudý táta. Co bohatí učí svoje děti a chudí a střední vrstvy ne, vydalo nakladatelství Pragma, Praha 2001, 214 stran

Kdo by neznal tohoto pána? Roberta Kiyosakiho uvádí jako svého „finančního guru“ mnoho lidí. A pro další spoustu lidí je toto jméno synonymem veškerého zla. Když jsem si knihu kupoval, tak jsem byl přesvědčen o tom, že neexistuje „normální“ názor. Já se o jeden pokusím:

Ten člověk neumí psát

Kniha je plná zajímavých příběhů ze života a několika finančních tipů. Ale se strašnou spoustou vaty okolo. Jedna myšlenka se musí rozmáznout na několik stránek. Občas to bylo trošku nezáživné čtení.

Tisíckrát vykradená

Možná je to prostě jenom proto, že se sám zajímám o finanční gramotnost a lepší přerozdělování zdrojů, ale přišlo mi, že zrovna v téhle knize jsou věci, které jsem četl na blozích věnovaných právě finanční gramotnosti.

Z Kiyosakiho vychází mnoho lidí. Tak jsem rád, že jsem si konečně přečetl zdroj inspirace mnoha fiančních poradců a jim podobných

Neustále se opakuje. Ale opravdu neustále se opakuje

Klasika knížek z americké produkce: Na začátku sdělím myšlenku, pak ji zopakuju, pak ji trošku rozvedu, znovu zopakuju… A pak ji zopakuju ještě jednou. Je pravda, že v některých kapitolách jsem to uvítal, ale většinou mi to bylo na obtíž.

Jsem rád, že jsem si ji přečetl

Pár věcí mi konečně docvaklo a taky jsem si konečně uvědomil, co to jsou pasiva a aktiva. A je nejvyšší čas pracovat na svých aktivech.

Kniha za to přečtení rozhodně stojí. Nikde se přeci nepraví, že to, co ten pán píše, je stoprocentně pravda. Nebo že je potřeba následovat stejnou cestu. Ale proč si z toho něco nevzít?

Přechylování

Zajímá mě genderová korektnost a gender studies. Především z jazykového hlediska.

Rád si hraju se slovy a rád vymýšlím tak trochu neobvyklé texty. A genderově vyvážené texty patří přesně do téhle kategorie.

Jenže

Třeba v angličtině byl pro policistu ustálený výraz policeman. Jakmile v oblasti boje se zločinem začaly fungovat i ženy, tak se angličtináři poškrábali na hlavě a vymysleli lepší, genderově neutrální pojem police person.

Ale jak to udělat v češtině? Když napíšu „policisté,“  tak z daného slova jaksi vyplývá, že tam pracují pouze muži. Když ale napíšu „policisté a policistky,“ tak se dostávám do neskutečně těžké situace, kdy se text prodlužuje. Posuďte sami:

Demonstranti a demonstranky protestovali proti schůzce Barracka Obamy a Vladimíra Putina na pražském hradě. Proti nepokojům musely zasahovat policisté a policistky za pomocí slzného plynu a vodních děl. Lehká zranění utrpěly tři demonstrantky a dva demonstranti, které na místě okamžitě ošetřili lékaři a lékařky.

Cítíte ten divný nezvyk? Pokud chci jednoznačně uvést, že se někde sešli muži a sešly se i ženy, tak musím neustále prodlužovat text. Navíc si přivodím další češtinský problém: Jaké i/y použít ve větě „demonstranti a demonstrantky protestovaly/i„?

Ve výše uvedené citaci jsem si to vymyslel šalamounsky. Prohazoval jsem měkká a tvrdá i, abych ani jedné skupině příliš nestranil, či nepřitěžoval.

Jinak to asi nepůjde

Chápu, že jednou z cest je ignorovat to a čekat, až to přejde. Zkušenosti ze sousedního Německa napovídají, že to nepřejde, a ženy se budou čím dál tím více hlásit o své místo ve společnosti.

V Německu, když vám přijde do schránky leták s nápisem: „Vážení voliči, dostavte se tehdy a tehdy, tam a tam,“ tak ženy s největší pravděpodobností zůstanou doma. Předpokládají totiž, že se doopravdy jedná jen a pouze o mužskou část populace.

Jdu si hrát

Genderově korektní vyjadřování mě neskutečně fascinuje. Už si s ním ve svých příspěvcích tak trochu hraju a budu s tím pokračovat i nadále.

Zkusím používat tuhle mluvu s citem, a pokud možno nenásilně. Prostě se to chci naučit.

A sranda bude, až do Česka dorazí zprávy, že existují lidé, kteří své pohlaví nevnímají binárně, a tudíž se nechtějí psát ani do jedné kolonky „muž – žena“…