Archiv pro rubriku: Hlubokomyslné plky

Všeobecný rozhled na škole nehledejte

Na Silvestra si Mistantrop ublognul ohledně nutnosti všeobecného vzdělání. Při prvním čtení mi připadlo, jako kdyby Misantrop očekával, že se vám toho dostane na škole. Naštěstí jsem byl uveden z omylu, ale raději uvádím mimo omyl i vás.

Moji rodiče se strašně smáli systému amerického školství. V hodinách literatury rozebírají celý ročník jednu jedinou knížku od Shakespeara! To my zvládneme za ročník literatury probrat tolik velikánů! A nebo ne?

Šokovalo mě vyprávění mé ženy. Hodiny literatury se u nich na střední škole scvrkly na „Spisovatel: Narodil se, napsal, umřel.“ Museli jste znát tyto tři veličiny o daném spisovateli. Takže třeba o Jackovi Kerouackovi byste se dozvěděli, že se narodil v roce 1922, napsal román „Na cestě“ a zemřel v roce 1969. Konec, zvonec.

Vsuvka: Láká mě si přečíst výše zmíněný román, protože ho Kerouack napsal na jeden zátah.

Na mnoha školách se takhle vyučuje nejenom literatura, ale i historie a jiné předměty. Aby se vaše znalosti lépe kvantifikovaly. Víš kdy začla první světová? Za jedna. Nevíš? A tak třeba záchranná otázka kdy zemřel František Josef první? Nevíš? Sednout, za pět.

Pokud se pyšníte získanými znalostmi jako výše, tak nemáte vyhráno. To, co je opravdu podstatné jsou souvislosti. Misantrop operuje s upálením Mistra Jana Husa. Asi víte, že byl upálen v Kostnici, ale … kde ta Kostnice vlastně je?

A když jsme u těch souvislostí, proč byl upálen? Kdo o tom rozhold? A co pak následovalo? Možná si pamatujete na husitské války… ale proč proti husitům táhli křižáci? A kdo je vlastně poslal? A odkud?

Smějeme se američanům, že nevědí, kde je Česká Republika, natož aby věděli, jaké je její hlavní město. Holdujeme se znalostmi v AZ kvízu a Milionáři, ale souvislosti nám uchází.

Škola vám ale tohle bohužel nedá. Je potřeba, abyste sami v sobě probudili hlad po vědění a začali se zajímat. Jinak budou představitelé státu… Však je vidíte sami.

A schválně: Kolik států je členy EU? A proč má vlajka EU 12 hvězd?

Horní Jiřetín

mostecko1

 

Přišel mi mail od Strany Zelených, který začínal takto: „Vystěhujte se, zbouráme vám dům – slyší majitelé 180 domů na Ústecku‏.“

Ta věta mě přinutila k zamyšlení.

Zaprvé: Jestli jste nikdy neviděli Mostesko-Ústeckou uhelnou pánev, tak tam jeďte a podívejte se na to dílo zkázy.

Dodnes si pamatuju, jak na mě ten pohled zapůsobil. Tu fotku na začátku tohoto článku jsem fotil já někdy v roce 2007. A stále si pamatuju ten pocit. A kdykoliv mi někdo tvrdí, že lidská aktivita je zanedbatelná a určitě se nedá spojit s aktuální změnou klimatu, tak mám sto chutí toho ignoranta vzít právě na prohlídku uhelných pánví.

Dokud to neuvidíte na vlastní oči: Tu neskutečně obrovskou měsíční krajinu, která sahá od nevidím do nevidím, tak to nepochopíte.

 

Nemyslím si, že ve zvýšené těžbě skví budoucnost tohoto národa. A nemyslím si, že je príma nápad bourat domy jenom proto, že pod nimi se možná skrývá nějaké to uhlí.

Jestli se mnou souhlasíte, tak podepište petici proti prolomení těžebních limitů.

Neexistuje špatnej přízvuk

V nadnárodních korporátech se pohybuju dost dlouho. V současné korporaci to mám dokonce tak, že každý den mluvím anglicky. A stále platí, že když se u nás v pražské kanceláři sejdou víc, jak čtyři lidi, tak už musíte mluvit anglicky.

Mluvíme na sebe… No, jak nám zobák narostl. Hlavní totiž je, abychom se domluvili.

Nedávno mě oslovila kamarádka, jestli bych nedal její dceři soukromé hodiny angličtiny, protože se potřebuje rozmluvit. Zeptal jsem se zpět, kde je největší problém. Špatná výslovnost.

Myslím si, že jsme největší English grammar nazi na světě. Možná za to může náš systém známkování, kde se hledá chyba.

Každopádně platí, že neexistuje špatná výslovnost.

Protože to byste museli definovat tu správnou. Oxfordská angličtina, slyším-li správně tam vzadu? Takže američani a australani mluví špatně? A mluví se v Británii jak? Byli jste tam někdy? Asi ne, protože jinak byste zjistili, že ani tam se nemluví správně.

Pokud už nejste školou povinní, tak se vykašlete na výslovnost. Nikdo ve světě to neřeší. Fakt.

Raději se řiďte pravidlem anglicky radši špatně, než vůbec.

T-Mobile

tmo

Naposledy jsem tam byl asi před měsícem na pracovním pohovoru. A až na místě jsem si uvědomil, že nechci už pracovat pro mobilní operátory.

První mobil, Nokia 5110, operátor Paegas. Pak jsem si od nich koupil Twist sadu. A pak jsem se u nich nechal zaměstnat.

Svou pracovní kariéru jsem u nich odstartoval. A ty první tři roky na infolince, a pak rok na technické podpoře stále považuju za moc fajn start své kariéry.

Tenhle blog jsem mohl odstartovat jenom díky zaměstnaneckému internetímu připojení, kdy jsem se se sítí všech sítí připojoval závratnou rychlostí 64 kilobitů za sekundu.

A když přišlo EDGE, tak jsem z toho byl fakt na měkko.

Tak se mi nedivte, že jsem dost naměkko z toho, že mě poslední kroky Velkého Růžového přiměly vážně uvažovat o přechodu ke konkurenci…

Zrušte změnu času, prosím

2-clock-pointers-hands-of-a-clock-911-829x550

O víkendu se nám zase změnil čas. Naštěstí mi to nijak nemíchá s vnitřním časem a na takovou změnu se velmi rychle přizpůsobuji. Ale spíš jsem výjimka, než pravidlo. Nejde jenom o nutnou aklimatizaci. Jde o spousty peněz:

Týdny testování

Software naší firmy musí fungovat 24/7. Tedy i v době, kdy se mění čas. Jedná se o systém, co prtacuje s elektrickou energií, takže kdyby to nefungovalo, tak máme všichni značný problém.

Strávil jsem několik týdnů zevrubným testováním každé změny času. I této. A přesto se každé pondělí tak trochu strachuju, jestli se někde něco nepokazilo.

Nic to neušetří

Když se v padesátých letech přišlo s myšlenkou zimního a letního času, dávalo to smysl. Byla víceméně pevná pracovní doba a největším spotřebitelem elektřiny byly firmy. I když je průmysl stále největší odběratel, tak domácnosti naskočily na spotřebě.

Jen se rozhlédněte u vás doma. Co všechno bude fungovat o hodinu míň? Kde se vlastně ušetří nějaká elektřina? Na těch pěti žárovkách, co vám budou či nebudou svítit?

A ten zbytek? Vaše televize odebírá proud 24 hodin. To samé lednička a nejspíše i počítač. Nemá smysl kvůli tomu provádět takové brikule, jak děláme doteď.

Pojďme to zrušit, prosím.

Osobní zkušenost s misantropií

forest-jogger-jogging-4171-824x550

 

V pátek jsem zjistil, že nemám rád lidi. A konečně jsem pochopil Misantropovu onlineovku na vlastní kůži.

V naší multinárodní a nadnáírodní korporaci totiž kdysi pracovala vnučka majitele restaurace Indian Jewel. A tak domluvila, že tahle restaurace bude jednou týdně zavážet indické jídlo až do kanceláře, porci za stravenku.

Lidé odcházejí a přicházejí, hlad zůstává. Před rokem a něco jsem převzal tuhle sranda záležitost na svoje bedra: Sebrat po firmě objednávky, dát je dohromady, poslat Indům. Jelikož jsem ajťák, tak to mám víceméně automatizované a zabere mi to pět minut týdně. Fakt, šéfe.

Všechno funguje, jídlo chodí. Ale v pátek jsem si uvědomil, že mě to přestalo bavit. Zaprvé: Když všechno funguje, tak nikoho nenapadne mi říct ani „děkuju.“ A když se někde Indové zdrží o patnáct minut… Nebo nedej bože ukončím systém objednávek dřív, protože třeba musím k doktorovi…

Lidi začali předpokládat, že mojí náplní práce není SW testing, ale objednávky jídla. A začali mi vysvětlovat, že mají práva a nároky a jak by to mělo fungovat.

A tak jsem se rozhodl, že s tím seknu. Dneska všem lidem ve svém systému píšu mail, že už neobjednávám.

Jsem zvědavej, kolik lidí mi vysvětlí, že je to jejich právo a nebo že mají nárok…

Očkování pohledem softwarového testera

vakcinaKdyž se podíváte do diskuzí pod článkem o očkování, tak vám připadne, jako by se svět dělil na dvě skupiny lidí: Jedni, co se zastávají očkování prakticky vždy a všude. No a pak ti, co očkování považují za největší zlo na této planetě. Nepatřím ani do jedné skupiny.

Očkování ze softwarového hlediska chápu jako antivirus. Celkem si myslím, že tohle přirovnání celkem sedí. Když máte na počítači antivirus, neznamená to, že jste stoprocentně v bezpečí. Stejně jako žádné očkování nefunguje na sto procent. A na druhou stranu, i bez antiviru můžete brouzdat po netu a bez důsledků. Ovšem zase to neznamená, že by se tak měl chovat každý.

Jaké vidím problémy očkování v Česku, z pohledu softwarového testera?

1. Jednotný release plán

Aktualizace vám do vašeho počítače budeme posílat ve tři odpoledne Redmontského času. A vy musíte mít počítač zapnutý a zajistit, aby se vám aktualizace stáhly. Pokud tak neuděláte, hrozí vám pokuta. A výsměch internetových odborníků, že na netu chcete brouzat nechráněni.

Na počítači to vypadá jako nesmysl. Ale doopravdy to takhle funguje. První očkování v šesti týdnech. Vždy a všude. Výjimky? Lze zařídit, ale pouze na schválení doktora. Jako kdybyste museli psát technické podpoře někde v Indii. Ano, existují dobří a normální doktoři, co s odkladem nemají problém. Ale nejedná se o systémové řešení. A pokud si doktor myslí, že to vaše dítě zvládne, tak se nemáte kam odvolat.

2. Jednotný antivirus

Na svůj počítač si musíte povinně nainstalovat McAfee Security plus. Protože naše nezávislé plénum odborníků zjistilo, že tento antivirus je nejlepší. Cože? Vy byste chtěli Avast a nebo AVG? Ale ty nejsou tak bezpečné! Přeci nechcete svůj počítač vystavit nebezpečí!

V softwarovém světě je normální, abyste si vybrali zabezpečení na míru. Ve svět očkování existuje pouze Infanrix Hexa, neboli hexavakcína. Vaše dítě bude očkované proti mixu 6 nemocí. Pokud chcete třeba 6 nemocí po jednotlivých vakcínách (třeba proto, že si myslíte, že tak bude dítě lépe zvládat případné negativní reakce), tak nemáte šanci. Nebo máte, ale opět: Podléhá to schválení a musíte se doprošovat.

3. Neexistence integračního testování

Mějme systém, co má několik modulů. Jeden sbírá data o jednotlivých akcích uživatele a přiřazuje jim cenu. Druhý bere data z toho prvního a dává je dohromady, kvůli fakturaci. A ten třetí vyplivne data toho druhého do PDF a hurá, máme fakturu.

Ve světě softwarového vývoje, i toho očkovacího, existuje systémové testování: Důkladným testováním ověříme, že modul A funguje dle zadání. Vakcína A je neškodná. To samé u samostatně testovaného modulu B a C, i vakcín.

Pak přijde zábava každého testera: Integrační testování, kdy moduly A, B i C nasadíme na stejné prostředí. Neznám první kolo testů, kdy by si to sedlo na první dobrou. A zatímco kombinace jednotlivých releasů na daném prostředí se testují, tak kombinace vakcín se netestují.

Doufám, že tady nešířím nesmysly, ale zatímco ze softwarového pohledu dává smysl testovat kombinace, tak z toho lékařského moc ne: Protože minimálně v prvních kolech testování nedokážete určit, odkud pochází negativní reakce.

3. Skoro žádné hlášení chyb z produkce

Ve svých statusech pro vyšší management rád používám tuto hlášku: „Před týdnem jsme nasadili nový release do produkce. A jelikož si zákazník nestěžuje, tak se můžeme domnívat, že je vše v pořádku.“

Nedávno jsem zjisil, že Státnímu úřadu pro kontrolu léčiv se donese přibližně 2 procenta ze všech hlášených negativních reakcí na očkování.

Ne, nechci tady rozvíjet teorie na téma autismus. Podívejme se spíš na takové zarudnutí v místě vpichu, které samotný příbalový leták považuje za velmi častou nežádoucí reakci očkování.

Očekávám, že na místě tvůrců vakcíny budou lidé, jako já: Lidé, které upřímně zajímá kvalita odvedeného produktu. Na rozdíl od odpůrců očkování si nepředstavuji nenasytné bussinessmany bahnící po penězích, ale spíše řadové mediky, co chtějí dobře odvést svou práci.

Představme si, že tito lidé sestaví vakcínu a provedou testy na vzorku 10 000 lidí. Z nich 1000 bude mít zarudnutí kolem vpichu a 100 otok celé ruky.  Čísla si necucám z prstu, ale opisuji je z příbalového letáku.

Proběhne rozhodnutí, že daná vakcína je dostatečně bezpečná na uvedení na trh.

Uběhne měsíc a vy nemáte žádné hlášení negativních reakcí. To je úspěch!

No, není. Protože kdyby se hlásilo všechno, i zcela „běžné“ zarudnutí, které odezní za pár dní, tak by medik na druhé straně mohl zjistit, že tato reakce se reálně vyskytuje u 1850 lidí z 10 000. A mohl by přepracovat vakcínu a udělat ji bezpečnější.

Jako softwarový tester jsem neskutečně rád za každou produkční chybu. Díky nim mohu upravit testovací data a scénáře, abych zvýšil kvalitu. Kéž by to tak mohlo fungovat i v případě vakcín.

4. Mlč, BFU!

Dáme ti tam Chrome, protože je to nejlepší prohlížeč. Cože, ty chceš používat Internet Explorer? Chachá, blbečku! Ty o počítačích nic nevíš. Tak laskavě mlč a šoupej bačkorama, protože teď se baví odborníci!

Jakmile někdo promluví o tom, že se mu současný stav očkování nepozdává, tak je hned omezená mamina s laktační psychozou a nebo batikovanej pošuk.

Z mnoha lidí mluví strach. Strach o zdraví jejich dětí. A místo trpělivého vysvětlování se setkávají s útoky. Na svou osobu, nebo inteligenci. Pacient je klient. Jako mohu opustit krám s počítači, kde je uhrovatý nerd, co si o mě myslí, že jsem BFU, tak bych měl mít právo na rovnocenný přístup v případě služeb lékařských.

Existuje institut informovaného souhlasu, který znamená, že lékař musí neustále a dokolečka vysvětlovat, proč je očkování dobré. Stejně, jako každý IT odborník musí klientům neustále a dokolečka vysvětlovat, proč by si měli na svůj počítač nainstalovat antivirus.

Jde to. Na vlastní kůži jsem v nemocnici zažil, co to znamená informovaný souhlas.Bylo to tady, u nás. Dokonce v jedné malé, provinční nemocnici. Dokud se nezmění alespoň poslední bod, tak budeme žít ve válečném stavu, kde na obou stranách bude probíhat argumentace mrtvými dětmi.

Mokrej Březen

alkohol

Dlouho jsem o tom přemýšlel. Dlouho jsem uvažoval, zda o tomhle tématu napsat. Nakonec jsem se rozhodl se o něm podělit.

Nepil jsem půl roku. Alkohol. Jako vůbec. Stal se mi jeden hodně špatnej zážitek a po něm jsem věděl,  že když se napiju, tak se ze mě velmi pravděpodobně stane alkoholik. Člověk, co nezvládá svůj přístup k alkoholu. Věděl jsem, že když se napiju, tak u jedné sklenky to nezůstane.

Strach pomalu pominul. Respekt zůstal. Dneska se klidně napiju. V rozumné míře a příležitostně. Především proto, že mi to chutná a nikoliv, abych se opil.

Ustál jsem si to. Ustál jsem debilní kecy rádoby kamarádů, co mi říkali, že se mnou nebudou kamarádit, když se nenapiju. Nespočetněkrát jsem slyšel, že jsem debil, buzna, idiot, slaboch. Jenom proto, že jsem si místo piva objednal colu. Všechno jsem si to ustál.

Proto nemusím chodit v zimě nikam v noci po horách, abych zjistil, jakou mám sílu. Zjistil jsem to prostě tak, že jsem šel do hospody a nechlastal jsem. A dokázal jsem své předsevzetí dodržet i v momentě, kdy jsem na svou adresu slyšel všechny tyhle věci. A pár dalších rádobyvtípků navíc.

Jestli nedokážete přežít třicet dní bez alkoholu, máte problém.

V únoru se mi na můj Facebook dostala akce jménem suchej únor. Celkem bezpečná záležitost, kdy v rámci online výzvy můžete na 28 dní opustit alkohol. A máte skvělou výmluvu, proč to vlastně děláte.

Znám dva chlapy, co se do toho zapojili. A jejich měsíc bez alkoholu mě nakonec vyprovokoval k tomu napsat tenhle článek.

Ten první, ten to pojal jako v jednom vtipu. Šestého února jsme se spolu setkali na jedné společenské akci, kde on zjistil, že vlastně potřebuje chlastat. A tak vyhlásil, že on už má březen. Tu brutální kocovinu následujícího rána jsem mu fakt nezáviděl…

Ten druhej o celé téhle výzvě napsal jako o trápení.

Výzva? Brla bych. Předsevzetí? Budiž. Změna, zkouška, zvědavost. To vše se dá použít. Jakmile se bez alkoholu trápíte, tak je čas přestat. Přestat pít. Napořád. Protože alkohol vám sice zpočátku ulehčí vaše trápení, ale pak skončíte s trápením ještě větším.

Odmítám moralizovat a bít se proti alkoholu. Každý víkendový oběd si vychutnávám sklenku bílého vína. A k večeři si dost často dávám pivo. Ale tam to končí. Jedna sklenka. Jedno pivo. Na chuť a ne proto, že bych se potřeboval opít.

Možná by stálo si dát jedno předsevzetí: Až potkáte někoho, kdo nechce pít, tak to prostě přijměte.

A jednou si zkuste žít 30 dní bez alkoholu. Dozvíte se o sobě víc, než kdybyste v noci vylezli na Sněžku a zpátky.

Křestní jména z emailingů

Napsala mi Lucie. Z oddělení elektro. Že prej pro mě má nejlepší nabídky s dopravou zdarma nad 1000 korun. A napsala mi Tereza z knihkupectví. Zná nejlepší švédské detektivky tohoto roku.

Tomáš má pro mě ledničku a Honza pro mě vybral e-knihy přesně na míru. Jana mi poslala e-mail s krmivy pro psy a já se cítím čím dál tím nervózněji.

Když se mnou komunikuje e-shop, tak jim ještě sežeru titulek Pavle, máme pro vás ledničky. Ale když mi ty ledničky nabízí Tomáš, vedoucí oddělení chladícího zboží, tak se něco vě mně zasekne. Já chci anonymní komunikaci.

Nedokážu vysvětlit proč. Ale prostě chci, aby mi nepsala Lucie, ale aby mi psal rovnou MALL.cz. A uvnitř klidně může být rámeček s Lucií, šéfkou elektro, která bude osobně doporučovat danou vrtačku, protože ji osobně vyzkoušela a miluje ji nejenom ona, ale i další zákazníci.

Byl jsem muž za pultem a komunikoval se zákazníky. Na začátku každé komunikace jsem se představil jménem své firmy a svým občanským jménem. Ale celkem mi vyhovovalo, že zákazník odcházel s tím, že mluvil s někým od Velkýho Růžovýho. Nebyl to Pavel z Růžového, byl jsem prostě anonymní někdo.

Úmrtnost na infolince byla půl roku, takže i mému zaměstnavateli vyhovovalo, že zákazník mluvil s anonymním někým. Protože za půl roku se mohlo stát, že Pavel už nepracoval na infolince, ale odešel někam jinam. A až odejde Lucie z elektra, tak to může vypadat divně.

Třeba místo ní nastoupí Jana a lidi začnou říkat: „Jo, jenže ta Lucie. Ta se vyznala ve vrtačkách a Jana tomu vůbec nerozumí.“ Vztah se přesouvá z firmy na člověka.

V lecčems to má výhody. Ale jakmile vám takový člověk odejde z firmy, tak najedou budete muset řešit, jak ho nahradíte. A už se nebude jednat o firemní brand, ale o ten osobní.

Posílejte mi anonymní maily prosím.

A jak to máte vy? Jak se cítíte, když vám z e-shopu napíše třeba Tomáš?

73 důvodů proč nesnáším číslovky

1. Jsou všude

Všimli jste si toho? Už neexistují Rady k používání deštníků. Ale článek na téma 10 věcí, co byste neměli s deštníkem dělat najdete snad na každém rohu. 52 způsobů, 365 návodů, 10 tipů, 8 důvodů, 16 novinek a 6 číslovek, co se vecpe úplně všude.

2. Musí rozdělovat text

A samozřejmě platí, že to rozdělení se děje pomocí obrovského nadpisu. Protože 95 procent lidí čte jenom nadpisy. A když založíte časopis pro 6.7 procent lidí, tak si jich i na příští rok musíte udržet všech 100 procent, jinak se vám stane jedna neočekávatelná věc: Zkrachujete

3. Používáme je k něčemu neobvyklému

A totiž k tomu, že díky číslovkám píšeme texty tak, aby přinutily lidi kliknout. Tahle žena používala tři neobvyklé metody a zbohatla. Podívejte se, jak to udělala. Jeden rok nic nepsal, ale pak se stalo něco nezvyklého. Jakoby kliknutí bylo tím jedním důvodem, proč ty články píšeme.

4. Lidi na ně klikaj

O dvacet procent víc lidí kliklo na článek s číslovkou. Zkusme jeden způsob, jak to ověříme. Napíšeme pět článků s číslovkami. Kliklo o třicet procent víc lidí. Máme jeden důvod, proč číslovky psát víc. A jeden Tassl už nechce číslovkové články číst

5. Lžou

Napadlo vás někdy proč je jenom 9 novinek o Windows 10? Proč někdo nenapsal 10 novinek ve Windows 10? A kolik je ve Windows 10 vlastně novinek?  Dokázal by někdo napsat 360 postřehů o Xbox 360? A jak se píše o Xbox One?

 

A nakonec?

73: Jejich spisovatelé neumějí počítat 😉

A proč klikáte na číslovkové příspěvky vy?