Robert T. Kiyosaki, Sharon L. Lechter: Bohatý táta, chudý táta. Co bohatí učí svoje děti a chudí a střední vrstvy ne, vydalo nakladatelství Pragma, Praha 2001, 214 stran
Kdo by neznal tohoto pána? Roberta Kiyosakiho uvádí jako svého „finančního guru“ mnoho lidí. A pro další spoustu lidí je toto jméno synonymem veškerého zla. Když jsem si knihu kupoval, tak jsem byl přesvědčen o tom, že neexistuje „normální“ názor. Já se o jeden pokusím:
Ten člověk neumí psát
Kniha je plná zajímavých příběhů ze života a několika finančních tipů. Ale se strašnou spoustou vaty okolo. Jedna myšlenka se musí rozmáznout na několik stránek. Občas to bylo trošku nezáživné čtení.
Tisíckrát vykradená
Možná je to prostě jenom proto, že se sám zajímám o finanční gramotnost a lepší přerozdělování zdrojů, ale přišlo mi, že zrovna v téhle knize jsou věci, které jsem četl na blozích věnovaných právě finanční gramotnosti.
Z Kiyosakiho vychází mnoho lidí. Tak jsem rád, že jsem si konečně přečetl zdroj inspirace mnoha fiančních poradců a jim podobných
Neustále se opakuje. Ale opravdu neustále se opakuje
Klasika knížek z americké produkce: Na začátku sdělím myšlenku, pak ji zopakuju, pak ji trošku rozvedu, znovu zopakuju… A pak ji zopakuju ještě jednou. Je pravda, že v některých kapitolách jsem to uvítal, ale většinou mi to bylo na obtíž.
Jsem rád, že jsem si ji přečetl
Pár věcí mi konečně docvaklo a taky jsem si konečně uvědomil, co to jsou pasiva a aktiva. A je nejvyšší čas pracovat na svých aktivech.
Kniha za to přečtení rozhodně stojí. Nikde se přeci nepraví, že to, co ten pán píše, je stoprocentně pravda. Nebo že je potřeba následovat stejnou cestu. Ale proč si z toho něco nevzít?