Znáte to. Když se skřítě konečně vykodrcá ze směru, kde by chtěl žít každý, tak to znamená nějakou tu akci.

Jako klasika. Když chlap neví co, tak řekne ženský: “No tak něco vymysli.” A je úplně jedno, že ona děva byla v Práglu naposledy tak v minulým století. Když se mám jakože konečně zvednout, tak mi přeci někdo má připravit plán, no ne?

Zrada.

Skřítě bylo nakonec v čajovně, jakože u koně a s ní tam byla jedna její kamarádka. Vůbec né hnusná, sluší se podotknout. A tak nějak jsem odtušil, že ona slečna bude dělat se skřítětem konzervy, a tak jsem se rozhodl vypadat frikulínsky intelektuálně a inteligentně povzneseně.

Myslím si, že mě prokoukla ve chvíli, kdy jsem poprvé řekl hovno. Navíc jsem neměl nastudovanýho Hegela, ani nic z Nietscheho, a tak jsem radši přešel na klasiku: Řešili jsme vztahy.

Jako chápu, že když si vás chlap nevšimne, že vedle něj ležíte v posteli, tak je to poněkud … ne, hovno neřeknu, ani kdybyste se posrali!

Jakože doposud jsem považoval za dobrou podmínku, že si pán pamatuje jméno slečny, co vedle něj spala. Tak koukám, že žebříček kvalit se zase trochu snížil. Ale popojdem:

Příště si budu pamatovat jméno čaje, co sem pil. Byl fakt dobrej!

Myslíte si, že když si nepamatuju jméno čaje, tak jsem na tom jako chlapi, co si nepamatujou jméno slečny?

Já se polepším, slibuju!

Jako, jsem fakt rád, že mě skřítě zase po dlouhý době někam vytáhlo. Ačkoliv jsem dostal vynadáno, že sem na tenhle blog zase píšu strašný sračky, ale já s tím něco udělám.

Hned v dalším příspěvku

Možná

Tak jako tak, povel pro vás je naprosto jasnej:

Nepřepínat