Druhý trapný pokusPadá sníh,
padá, padá bílé štěstí,
a děti na saních,
užívají své dětství.

Mrazu jiskry na oknech srší
a světla svící procházejí městem
Lidé naslouchají tiše,
děti sníh na radovánky vrší,
naslouchají zvěsti,
co ve staré knize se píše.

Znovu přichází, na pomluvy nedá
přichází i když je omítán,
přichází nepoznán.
Světlo v našich srdcích hledá,
doufá, že bude uvítán.

Zvony znějí z dáli,
by pěly mu slávu,
by slyšel chvály,
když neslyší ji z davu.

Dav naslouchá ale neslyší,
neslyší jeho volání,
a padá sníh.
Bílý jak zapomnění.

Schválně, kdo našel ten skrytej význam )
A na poslední verš jsem už neměl sílu to nějak zrýmovat. Holt to nazveme postmodernou a budeme to vydávat za nový styl.

Alespoň uznejte, že rubrika „Trapné pokusy“ je víc než výstižná