Tasslovice

Rozkvetla růže,
růže krásná jako svět.
Kdo jen za to může,
kdo může za její krásný květ?

Kvete růže v prosřed lánů,
na nedostatek slunce naříká.
Nezná cizích plánů.
Osud jí nic neříká.

Stojí, stojí krása nepoznaná
a svými květy vysmívá se.
Jako by krása, co jí byla dána,
na věky věků zdá se.

Podzimu vítr zavál
a muž navštívil pole zlaté,
by sklidil, co zemi dával.
Aby jste měli, co teď máte.

Zmírá růže krásná,
zmírá ostrou kosou.
Nikým nepoznána,
pohřbena ranní rosou.

A zejtra něco normálního. Slibuju.

linkuj.cz vybrali.sme.sk