Znáte to. Mám tatínka. Tedy, ne, že by to bylo něco výjimečného, ale pro příběh je to důležité. A tatínek co nevidět bude mít šedesát let. Sdělil mi při té příležitosti, co by si nejvíce přál. Chtěl by k narozeninám vnouče. Už prý si koupil metr a za 90 dní opustí brány své kmenové fabriky naposledy.
K tomu nutno připodotknouti že od chvíle, co se vedle mě vyskytuje nějaká ta slečna, se mě všichni pořád ptaj, kdy že bude svatba.
Z lehkých narážek u nás doma (drahá pořád chodí v bílém a doma nám nahlas hraje Mendelson- a to stále dokola) jsem pochopil, že tato tématika ani mojí drahé není vůbec daleká.
A co na to Leoš Mareš?
A tohle všechno vás donutí přemýšlet. Číňanů miliony, u nás v Berouně sotva tři ary (ach ano, Leoš Mareš je prakticky můj soused... A nebo já jsem prakticky soused Leoše?), byt mám, práci mám, čepičku ještě nenosím, protože taková zima ještě není... Tak že by byl ten správný čas? Postarat se o to, aby se nám to pěkně rozrůstalo?
Inu, postaral jsem se.
A jak to dopadlo?
Na to si musíte počkat na zítra. V deset ráno tu pro vás bude celkem důležité oznámení.
Tak nepřepínejte!