Trochu opožděně, ale referuji Jak již bylo na tomto blogu řečeno, Dinosaurus se na mém blogu stal jubilejním 9000. a 10000. návštěvníkem tohoto blogu. A to si zaslouží pivo. Proto jsem po dlouhém uhánění Dinosaura uhnal na to pivo.

Bohužel jenom jedno

Nádherně jsme si pokecali, zjistil jsem, že v Aljašce objevili stopy nějakýho novýho dinosauřího monstra. To bylo opravdu zajímavé zjištění a já jsem rozrušením málem usnul

Pojedli jsme vynikající bramborové nočky ve smetanové omáčce s kajánským pepřem – ano, objednal jsem je já, já prostě objednávám jídla podle názvů.

Dinosaurus má štěstí, že jsem neobjednal jemný perníček se šlehačkou. To by bylo něco pravýho k pivku!

Setkání to bylo poměrně krátké, ale plnohodnotné. Zvláště, když jsme při návratu potkali v Avionu našeho dalšího bývalého spolužáka a vesele jsme si spolu popovídali o tom, kdo co dělá.

Je to zajímavý. Onen kamarád totiž prodává pro Oskara v jeho značkovce v Carrefouru (teda alespoň v létě prodával), jedna moje bývalá spolužačka se mnou teď dělá v týmu na infolince a ještě vím o další spolužačce, co dělá na telemarketingu u T-Mobile.

Asi naše střední škola byla předurčena mobilním operátorům

A to jsem zvědav, co se mnou bude, až (jestli) dostuduju tu vysokou. To asi začnu dělat pro Eurotel, protože ten nám přece dává víc

Připadlo mi to naše setkání až příliš krátké, na to, abych jím zatěžoval tento blog.

Ale zase jsem v lehké tvůrčí krizi, ta pohádka o Trandalfovi se mi prostě nějako nedaří dopsat a taky nemohu vymyslet, jak kapitán Strong zničí dalšího úhlavního nepřítele a kam generál Kerpoff bude utíkat.

Tudíž se mi teď tahle krátká příhoda z minulých týdnů hodí do štoku, takže asi tak.

A to je všechno, dobrou noc, milé děti