Tak to je novej rekord!Jo! Mám nový boty! A jak nadpis napovídá, tak jsem boty kupoval pouhou půl hodinu. Což je u mě a mého stylu nakupování něco naprosto nevídaného. Normálně totiž se ke správným botám propracovávám tak hodinu až dvě.

Mám totiž zajímavě formovanou tlapu (noha se tomu už říkat nedá). Když mají v krámě jen velikost 45, tak bych potřeboval 46. A když mi paní prodavačka přinese jiný boty o velikosti 46, tak jsou mi velký.

Takže jenom najít botu, co by mi sedla je docela nadlidský úkol. A teď ještě najít botu, co by mi za á sedla a za bé by se mi i líbila.

Abych docílil úspory času, tak jsem rovnou vybíral z bot, co se mi líbily. U třetího a vítězného páru prodavačka pochopila zapeklitosti mojí nohy a tak mi už rovnou říkala: „A u těhle máme zase jenom 45.“

A kupodivu, čtyřicet pětka mi sedla. Prodavačce se vyloženě ulevilo, když jsem si vyžádal druhou botu. Ruka byla v rukávě.

U pokladny jsem machroval s kartama – máma je členem Baťa klubu, tak jsem nejdřív předložil klubovou kartu a pak tu kreditní. Měl jsem to zabít pikovým esem. Ale to s sebou jaksi nenosím

Zdá se mi to, a nebo šest jídel denně je dobrej způsob na souboj s váhou? Né že bych neměl hlad, ale je to takovej ten „malej hlad“ jako z těch reklam na nízkotučný jogurty.

Kupodivu se to přežít dá.

Co to kecám?! Já chci jíííst!

No nic, jdu se zapojit do pracovního procesu…