Zákony o ježdění v zimě

Meteorlogický úvod: V lednu budou klesat teploty na území České Republiky pod bod mrazu. Můžeme očekávat vydatné sněžení doprovázené ledovkami.

Reakce Karla Gotta za všechny silničáře: Tak to jsem opravdu nečekal!

Kapitán Zjevný z policie ČR: Přizpůsobte svoji rychlost v zimě stavu a povaze vozovky. Jezděte pomalu.

Řidičův poznatek: Jakkoliv pomalu se v té slotě rozhodnete jet, najde se před vámi někdo, kdo jede ještě pomaleji.

Druhý poznatek: Ano, až do úrovně úplného zastavení vozidla.

Ledová úměra: Čím větší závěje a ledovka před vámi, tím víc se vás to Audi za vámi snaží předjet.

Schummacherův zákon: Povede se mu to. I za cenu toho, že vy skončíte ve škarpě.

Chodcovo očekávání: Brzdná dráha vozidla je přesně pět centimetrů, bez ohledu na roční dobu, či rychlost vozidla.

Dodatek kapitána Zjevného: Pokud doopravdy nikam nemusíte, tak nikam nejezděte.

Babiččin povzdech: Ty už nás vůbec nemáš rád, když nepřijedeš na návštěvu!

Tasslovo zakončení: Jezděte opatrně a nikam nespěchejte!

Všeobecný rozhled na škole nehledejte

Na Silvestra si Mistantrop ublognul ohledně nutnosti všeobecného vzdělání. Při prvním čtení mi připadlo, jako kdyby Misantrop očekával, že se vám toho dostane na škole. Naštěstí jsem byl uveden z omylu, ale raději uvádím mimo omyl i vás.

Moji rodiče se strašně smáli systému amerického školství. V hodinách literatury rozebírají celý ročník jednu jedinou knížku od Shakespeara! To my zvládneme za ročník literatury probrat tolik velikánů! A nebo ne?

Šokovalo mě vyprávění mé ženy. Hodiny literatury se u nich na střední škole scvrkly na „Spisovatel: Narodil se, napsal, umřel.“ Museli jste znát tyto tři veličiny o daném spisovateli. Takže třeba o Jackovi Kerouackovi byste se dozvěděli, že se narodil v roce 1922, napsal román „Na cestě“ a zemřel v roce 1969. Konec, zvonec.

Vsuvka: Láká mě si přečíst výše zmíněný román, protože ho Kerouack napsal na jeden zátah.

Na mnoha školách se takhle vyučuje nejenom literatura, ale i historie a jiné předměty. Aby se vaše znalosti lépe kvantifikovaly. Víš kdy začla první světová? Za jedna. Nevíš? A tak třeba záchranná otázka kdy zemřel František Josef první? Nevíš? Sednout, za pět.

Pokud se pyšníte získanými znalostmi jako výše, tak nemáte vyhráno. To, co je opravdu podstatné jsou souvislosti. Misantrop operuje s upálením Mistra Jana Husa. Asi víte, že byl upálen v Kostnici, ale … kde ta Kostnice vlastně je?

A když jsme u těch souvislostí, proč byl upálen? Kdo o tom rozhold? A co pak následovalo? Možná si pamatujete na husitské války… ale proč proti husitům táhli křižáci? A kdo je vlastně poslal? A odkud?

Smějeme se američanům, že nevědí, kde je Česká Republika, natož aby věděli, jaké je její hlavní město. Holdujeme se znalostmi v AZ kvízu a Milionáři, ale souvislosti nám uchází.

Škola vám ale tohle bohužel nedá. Je potřeba, abyste sami v sobě probudili hlad po vědění a začali se zajímat. Jinak budou představitelé státu… Však je vidíte sami.

A schválně: Kolik států je členy EU? A proč má vlajka EU 12 hvězd?

Macek

img_20161203_175715

Čtyři z pěti hipsterů doporučují na zvýšení kreativity. Když si se svítícím jablíčkem sednete do Starbucksu, tak splníte každodenní klišé jakéhokoliv Starbucksu. A můžete se vesele tvářit, že píšete scénář nové progresivní divadelní hry o kosmickém milování veganského sendviče.

A jestli to nechápete, tak jste out.

Chápu nadšení těch, co si macka pořídili. Oproti předchozímu stroji jsem zažil hned dva skoky. HDD na SSD a 8 GB RAM na 16GB RAM.

Pro technicky neznalé to znamená, že mám najednou v rukách velmi svižný stroj s krásným operačním systémem. Už rychlost odezvy systému musí nezkušence nadchnout.

Já, coby zkušenec hlavně oceňuji vlastnost integrovaného bash terminálu, takže se v systému umím aspoň trošku znavigovat díky znalostem linuxu.

Stroj mám ale hlavně na práci, tak jsem zvědav, jak mi půjde na něm pracovat. Ale to ukáže až budoucnost.

Chjo, dlouhé nepsaní ě posouvá na začátky.

Proto to tu zase rozjíždím, abych se víc rozepsal.

Tak nikam nepřepínejte

Pozdrav soudruhům ze Severní Koreje

pexels-photo-24484

Vyprávěl mi tuhle můj známý, že za komančů udržoval vztah se známými za velkou louží. Samozřejmě obě strany vztahu věděly, že je jejich korespondence monitorována, takže si psali takové ty normální zprávy, co si dopisujete se známými.

A jednou tenhle kamarád přijel na návštěvu do socialistického Československa. A tak se ho hned můj známý ptal: „Jak to přežíváš v tý Americe? Vždyť je to tam strašný!“

Československá socialistická televize totiž o U.S.A. vysílala pouze negativní zprávy: Hurikán na Floridě, tornádo na středozápadě, masová střelba do lidí v Chicagu a nepokoje ve Washingtonu D.C. Nic jiného, než negativní zprávy o Americe se běžný socialistický občan nedozvěděl.

Zprávy z Ruska byly přesný opak: Překročený plán pětiletky, úderník v dole, zlepšovací návrh soudruhů z NDR a vůbec všelijaké pokroky a výdobytky moderního socialismu. Běžný občan byl tak dennodenně masírován propagandou na téma, že na západě je to nebezpečný, kdežto v socialistickém bloku se všechno daří.

Představte si, že stále existuje socialistický blok a vy vyjedete na stáž do jedné ze zemí Východu. Nemusí to tam být tak děsný jako v Severní Koreji, ale i tak vidíte, jak lidé žijí pod masáží médií. Jejich Velký Vůdce neustále opakuje jak je to na západě hrůza a běžní lidé se vás nenápadně ptají na to, jestli ti bezdomovci na ulicích jsou fakt pravda. A jestli je taky pravda, že lidé nemají práci.

Já bych jim odpověděl asi tohle:

Vážení soudruzi, vážené soudružky.

Ano, je Pravda, že na západě existují bezdomovci. Je taky pravda, že lidé nemají práci. Také je pravda, že U.S.A. čas od času postihnou přírodní pohromy.

Přes to všechno se vracím na západ.

A jsem si jistý, že tam přežiju.

S přátelským pozdravem Světu Mír

Tasselhof

Třicetčtyři

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Jenom jednou jsem v historii tohoto blogu neoslavil své narozeniny virtuálně.

Slovy Garfielda: Dárky, dárky, dárky!!!

A ve stylu Louse Hay jsem se rozhodl, že rok třicátý čtvrtý mého života bude ten nejlepší, co jsem doposud zažil.

A jestli se bojíte, že jste s gratulacema zaspali, tak vám jenom připomínám, že ještě dneska to jde dohnat. Mám totiž svátek 😉

 

Výhra v loterii

addiction-bet-betting-5258

 

Skoro každý to zkusil. Hodili jsme si pětikorunu do výherního automatu a nebo jsme si vsadili Sportku.

Třeba mně za to těch 20 korun stojí – Tolik stojí Šťastných deset. Občas si koupím los a pak s napětím sleduji, jak dopadflo losování. Rád si vymýšlím scénáře, co bych s těma penězma dělal.

Co bych dělal, kdyby mi najednou přistálo na kontě deset milionů?

A co třeba 5 mega? A co bych dělal s milionem?

Skoro kaýdý má už úplně jasno o tom, co by dělal, kdyby mu na kontě přistálo kulatých milion korun.

Ale přemýšleli jste někdy o menších částkách?

Co uděláte, když vám někdo daruje 10 000?

A co třeba, kdyby vám někdo dal „jenon“ 5 000 Kč?

Ve chvíli, kdy máte hlavu v pejru z těch milionů se 5000 korun zdá jako nic. Ale opak je pravdou.

Přišly mi na konto přeplatky z daní.

Já jsem ty peníze použil na své úplné oddlužení.

Na co je použijete vy?

Goodreads

antique-bible-blur-213

 

Čtu si takhle Adentův článek o Goodreads a uvědomil jsem si, že to mám trošičku jinak:

Recenze na knížky píšu rád. Částečne pro sebe, abych si i po letech vzpomněl, jaký dojem ve mně vyvolala. A částečně jako spisovatelské cvičení, protože psaní mě prostě baví.

Ačkoliv mám účet na Goodreads, tak tam ale nechodím a recenze tam nepíšu. Možná proto, že se bojím toho, že bych recenzi musel psát ještě jednou, anglicky. (A to se mi fakt nechce)

A tak se ptám veřejně: Máte goodreads? A píšete tam recenze? A jestli jo, tak v jakém jazyce?

Díky

Síla nudy

pritazlivost

Joe Vitale: Síla přitažlivosti (5 kroků k odhalení tajemství celoživotního bohatství a štěstí), Vydalo Ottovo nakladatelství s. r. o., Praha 2010, 320 stran. Zdroj obrázku: Martinus

To máte tak: Když začnete číst knížky o pozitivním myšlení a s ním spojeném osobním rozvoji, tak se ve vašem životě začnou objevovat lidi, kteří četli podobné knihy. A třeba vám nějakou půjčí.

Tuto knihu jsem dostal do rukou se slovy, že je fakt skvělá a musím si ji přečíst. A tak jsem se do ní pustil.

Nakonec jsem se včera rozhodl, že na ní aplikuju pravidlo číslo tři: Zahodit ji.

Teda, spíš ji vrátit svému majiteli.

Ne že by knížka byla špatná, ale je plná americké vaty. Na začátku nastíním myšlenku. A pak ji rozpliznu na dalších 50 stránek. A mezi to hodím ještě 20 stránek osobních zpovědí lidí, kterým myšlenka pomohla.

Původně jsem se zkoušel s knížkou „poprat“ zcela dle pravidla: „Když se ti do toho nechce, tak je to znamení, že se do toho máš pustit.“

Ale včera jsem pochopil, že raději dělám tisíc různých věcí, než abych doopravdy četl. A čtení je pro mě zábava, nikoliv nutnost.

A tak jsem v půlce knížky vytáhl záložku a vložil do knížky nové.

Jestli ale nejste políbeni americkou literaturou osobního rozvoje, tak přesto knížku doporučuju: Jsou v ní zajímavá zamyšlení, která mi něco dala.

Jenom kéž by to nebylo proloženo tolika stránkami nudné vaty…

Horní Jiřetín

mostecko1

 

Přišel mi mail od Strany Zelených, který začínal takto: „Vystěhujte se, zbouráme vám dům – slyší majitelé 180 domů na Ústecku‏.“

Ta věta mě přinutila k zamyšlení.

Zaprvé: Jestli jste nikdy neviděli Mostesko-Ústeckou uhelnou pánev, tak tam jeďte a podívejte se na to dílo zkázy.

Dodnes si pamatuju, jak na mě ten pohled zapůsobil. Tu fotku na začátku tohoto článku jsem fotil já někdy v roce 2007. A stále si pamatuju ten pocit. A kdykoliv mi někdo tvrdí, že lidská aktivita je zanedbatelná a určitě se nedá spojit s aktuální změnou klimatu, tak mám sto chutí toho ignoranta vzít právě na prohlídku uhelných pánví.

Dokud to neuvidíte na vlastní oči: Tu neskutečně obrovskou měsíční krajinu, která sahá od nevidím do nevidím, tak to nepochopíte.

 

Nemyslím si, že ve zvýšené těžbě skví budoucnost tohoto národa. A nemyslím si, že je príma nápad bourat domy jenom proto, že pod nimi se možná skrývá nějaké to uhlí.

Jestli se mnou souhlasíte, tak podepište petici proti prolomení těžebních limitů.

Blbý jméno

mall-shopping-shops-2576-829x550

Bavili jsme se takhle s kamarádem o jméně jejich dítěte.

„Víš, žena vždycky chtěla tohle jméno, tak jsem v zásadě mohl jenom souhlasit.“ povídá mi.

Já znalecky přikyvuju a chválím výběr jména pro holčičku, včetně kamarádova rozhodnutí. A pak mu povídám:

Buď rád, že máte holku. Kdybyste měli kluka, tak se pěkně zapotíte. V kalendáři je to samej Mečislav a Bivoj, ale normální jméno abys hledal jako jehlu v kupce sena.

Nakonec jsem ho vyhecoval, ať se koukne do kalendáře a řekne mi, jaký mužský jména tam vidím.

Tak třeba tenhle týden mají jmeniny například Vlastislav, Blahoslav a Zikmund.

No, pojmenovali byste tak svý dítě?

Není náhodou na čase trošku aktualizovat kalendář?